Ostrovského hra ukazuje ruskou společnost v nemilosrdně kritickém nadhledu, kde láska podléhá podvodu a hazardu a kde se mluví ponejvíce o penězích. V úpravě a režii Jurije Jerjomina vyzněl Ostrovského text poměrně aktuálně, alespoň obraz společnosti, v níž jedna z postav suše konstatuje, že „vášnivou lásku si mohou dovolit jen hodně bohatí lidé“, má pro nás rozhodně povědomé obrysy.

Zážitkem sui generis je i inscenační styl MCHATu, který umně pracuje s iluzivním divadlem velkého jeviště – počínaje detailně pojednanou scénou využívající jak dekorace měšťanského pokoje, tak i otáčející se světelná kola symbolizující svět továrny, až po projekci, na níž zasněženými ulicemi putují tytéž postavy, které vidíme na scéně. A na rozhlehlém prostoru jeviště předvedli herci minuciózní hereckou práci dokonale sladěného kolektivu, v němž jednotlivé herecké osobnosti pečlivě vytvářejí své postavy drobnými charakterizačními znaky – od práce s kostýmem přes gesto, hlas až po pohyb a temporytmus. V tomto smyslu bylo pozoruhodné sledovat Marinu Zudinu jako mladou zamilovanou vdovu Julii či Maxima Matvějeva v roli jejího milence Vadima Dulčina, ale především starší hereckou generaci, ať už to byla Olga Barnet v groteskní drobnokresebné studii Juliiny tety Glafiry Firsovny, Nina Guljajevová jako Juliina klíčnice Michejevna, ale především hvězda a umělecký šéf moskevského souboru Oleg Tabakov v roli kupce Pribytkova, hraného s jistou věcností i smyslem pro psychologickou kresbu postavy.

Herectví, jaké přivezl MCHAT, se na našich jevištích už vidí jen zřídka. Jakkoli nám může připadat až příliš detailní či v naší hekticky žité době zpomalené, představuje osobitou kvalitu, která rozhodně stojí za pozornost. V pondělí a úterý je na programu hostování MCHATu v Národním divadle - adaptace Bulgakovova románu Bílá garda.