Pokud vím, před nahráváním alba jste měli dilema, jestli zůstanete nadále tvrdá rocková kapela, anebo svůj zvuk zjemníte. Proč jste takhle uvažovali?

Když jsme si řekli, že začneme nahrávat nové album, pohyboval jsem se mezi lidmi, kteří mluvili o tom, že když budeme chtít udělat s Imodiem nějaký zásadní krok, průlom, musíme udělat něco úplně jinak. Naprosto jsem tomu rozuměl, ostatně v hudební historii se to několikrát stalo. Například skupina Korn nahrála v době nástupu vlny dubstepu album, které se neslo v tom duchu, a pro mě to nebylo zklamání. Skutečně jsme tedy začali přemýšlet o tom, že nahrajeme album mnohem písničkovější než všechna naše minulá. Jakmile jsme ale začali skládat, ukázalo se, že nejsme schopni přirozeně změnit svou autorskou podstatu. Brzy jsme přišli na to, že z nás žádná popová kapela nebude, protože to z nás prostě nelezlo ven. Děláme to, co umíme nejlépe.

Kolik znáš Valerií?

Dvě. Ale o žádné z nich album ani titulní písnička nejsou. Jméno Valerie se mi líbí, mám rád jména, která končí na –ie. Moje kočka se například jmenuje Kornelie. Ta naše Valerie je tvrdá, přísná mrcha, ale současně je to krásná holka. Na albu je Valerie součástí jakéhosi lehkého příběhu dvou lidí, holky a kluka. On ve svém životě narazí na Valerii, dělá pro ni první i poslední, ale nemá u ní úspěch. Miluje ji a není schopen ji opustit, přitom ona ho trýzní a ničí. Je to jeho osudová žena, jeho peklo. Ten příběh jsme ostatně načrtli už v našem videoklipu k titulní písničce.

Znáte podobný příběh ze života?

Myslím, že skoro každý někdy na někoho, jako je Valerie, narazil. Je to příběh slepený z několika vyprávění a prožitků. Pár mých přátel zažilo celkem identickou story. Některé to semlelo a dostávají se z toho ještě teď. Rád bych připomněl, že vše funguje i opačně. I muž může táhnout ke dnu ženu, pochopitelně. Fascinuje mě, jak jsou ty příběhy identické napříč generacemi. Já sám měl ostatně v minulosti také podobný vztah.

Imodium se vždycky hlásilo ke svému rodnému městu Broumov. Zdá se, že by o něm na nové desce mohla být písnička Náměstí. Je to tak?

Všeobecně je to písnička o životě na malém městě. Myslím si, že je z pohledu mladých lidí všude u nás podobný. Vždycky mě na něm přitahovala místa, kde se mladí lidé scházejí. Většinou jsou to parky, autobusové zastávky a právě náměstí. Prožil jsem to v Broumově, takže inspirace mým rodným městem v té písničce je.

V kapele jsou ale spoluhráči z větších měst, z Prahy a Hradce Králové. Mají stejnou zkušenost?

Naprosto stejnou, ve velkém městě se jenom rozšiřuje počet míst, na kterých se mladí lidé scházejí. Při cestách na koncerty navíc vidíme, že to tak opravdu je. Tam, kde nemají park, jsou lidé napáskovaní na autobusové zastávce. A tam, kde jim nestačí, sedí na náměstí. Přiznám se ale, že tak docela nevím, jak to teď, v roce 2013, funguje v Broumově. Bývám tam už bohužel poměrně málo.

Už 7. listopadu odstartujete turné k desce. Jaké bude?

Od začátku do konce děláme kolem turné věci mnohem precizněji a snažíme se vše promýšlet. Počínaje místy, kam přijedeme, přes organizaci, promo až po koncerty jako takové, na které teď s sebou poprvé povezeme scénu. Chceme, aby lidé pohodlně sehnali lístek, aby si koncert maximálně užili, a aby měli na co vzpomínat. O to všechno se snažíme. Mimo to, křtít se bude na více místech a vždy budeme mít na křtech hosty.