Článek
Žalující vycházeli z nájemní smlouvy, kterou má muzeum s městem New York z roku 1878 a podle níž má poskytovat návštěvníkům volný vstup. Kornreichová se v rozhodnutí opřela o zákon z roku 1893, který muzeu zajišťuje podporu státu a který vysloveně uvádí, že vstup má být volný pět dnů v týdnu. Dle soudkyně bylo smyslem tohoto zákona zpřístupnit sbírky muzea co nejširší veřejnosti. Roku 1971 muzeum kvůli ekonomickým problémům po dohodě s městem zavedlo dobrovolné vstupné, aby bylo schopno zajistit svůj provoz.
„Ti, kteří nemají prostředky nebo nechtějí svou vděčnost projevit penězi, mají přispět minimálně centem (zhruba 20 haléřů). Ve skutečnosti je muzeum pro všechny stále dostupné,” napsala Kornreichová ve zdůvodnění svého rozhodnutí. Horní limit doporučovaného vstupného činí 25 dolarů (470 korun), v průměru návštěvníci platí 11 dolarů. Soudkyně dospěla k závěru, že kdyby se zrušila politika doporučovaného vstupného, ohrozilo by to rozpočet muzea i jeho výstavní kapacitu.
Vychytralé značení
Město New York navíc před šesti dny smlouvu s Metropolitním muzeem pozměnilo. Zatímco ta z roku 1971 muzeu povoluje rozhodnout o vstupném, nová smlouva výslovně schvaluje, aby si muzeum rozhodlo o tom, jaké vstupné bude vybírat.
Návštěvníci, kteří loni podali žalobu na muzeum, tvrdí, že správa instituce uvádí lidi v omyl značením u vchodu a pokladen tak, že lidé nabudou dojmu, že musejí zaplatit maximální doporučovanou částku, tedy 25 dolarů. Informace o tom, že je vstupné dobrovolné, je nenápadná, takže většina lidí čeká frontu na pokladnu a neobchází ji.
Michael Hiller, který skupinu žalujících zastupuje, řekl, že ho rozhodnutí soudkyně zklamalo a že se proti němu odvolá.
Metropolitní muzeum patří k největším institucím svého druhu na světě. Na jeho webové stránce nad tabulkou vstupného jasně stojí, že jde o doporučené položky - dospělý 25 dolarů, důchodce 17, studenti 12 a děti do 12 let zdarma. „Žádáme vás, abyste doporučené sumy zaplatili a pomohli nám pokrýt náklady spojené s výstavami,” stojí pod tabulkou.