"V mém životě hrála velkou roli náhoda a štěstí. To, že jsem mohl v liberálnějších šedesátých letech působit venku a pak zůstat ve Stuttgartu bylo určitě štěstí," vyprávěl o svých začátcích za hranicemi. "Nebyl jsem nikdy žádný velký tanečník. Kdyby tanečník mé úrovně usiloval o místo v mém souboru, nikdy bych ho nevzal," usmál se sebekriticky. "Ale asi proto jsem se stal choreografem, abych mohl používat lepší tanečníky než jsem byl já," dodal.

"Nejvíce mě ovlivnili Maurice Bejárt, pak John Cranko a samozřejmě George Balanchine a Marta Grahamová. Pamatuji si, jak jsme ještě na pražské Konzervatoři jako studenti viděli Bejártovu choreografii Symfonie osamělého člověka a jak hluboce nás ovlivnila. Když jsem o tom mnohem později vyprávěl Bejártovi, označil ji za příšernou, Ale to je normální pro skutečné tvůrce, kteří se neradi vracejí ke starým věcem," řekl.

O vztahu k hudbě uvedl, že miluje Janáčka a jeho Sinfoniettu. "Byl jsem tím známý ještě ve Stuttgartu. Hrál jsem ji každému, znal jsem ji nazpaměť. Když se pak v Haagu v roce 1978 naskytla šance nacvičit ji s NDT, byla to pro mne velká výzva."

"Chtěl bych v létě natočit Birthday na Mozartovu hudbu, což byla moje poslední choreografie, kterou viděla Praha při minulém hostování NDT. Prohlédnu si Český Krumlov, kde by se mohlo natáčet. Jinak probíhají jednání o dalším hostování NDT v České republice, ale nic konkrétního zatím nepadlo," uzavřel Kylián.