Dokumentaristka vysvětluje, proč usilovala o Tigridův portrét i proč zvolila na úvod právě jeho: "Většinu života prožil sice v emigraci, ale nikdy nepřestal pro svou vlast pracovat, přemýšlet o ní a komentovat události, které se v ní odehrávaly. Pro národ je to důležitá osobnost," Její argumenty ale Tigrid přijímal nerad a jen těžko. "O dění v Československu jsem se zajímal, protože to byla moje práce. Nebyly to žádné zásluhy, jsem novinář," oponuje i ve filmu.

Tigrid byl uzavřený

Jeho uzavřenost a neochota mluvit o sobě byla známá nejen mezi jeho přáteli. Dobře o ní věděla i Třeštíková, i když se osobně neznali. "Sešli jsme se v pořadu Michala Prokopa Krásný ztráty. Byla to osudová výzva a já ho požádala o natáčení. Kývl, jenže vzápětí litoval a souhlas odvolal. Byl to však gentleman, nechtěl odbýt dámu a nakonec svolil."

S pětaosmdesátiletým novinářem a politikem, jehož hlas slýchali Čechoslováci za války z BBC ve vysílání Volá Londýn a v době totality z rádia Svobodná Evropa, natáčela rok a půl. Za tu dobu několikrát odmítl pokračovat a před kamerou pak o sobě často nechtěl mluvit. "Před třemi lety jsem měl mozkovou příhodu, nic si nepamatuju a jsem mírně senilní," pronese v první minutě filmu. Jak ukáže následující hodina, vzpomíná si dobře.

Tigrid zmiňuje začátek války, britskou emigraci, vysílání BBC z Londýna, únorový převrat, vznik rádia Svobodná Evropa, život ve Francii, edici Svědectví, návrat do Prahy v roce 1989, i následující období, kdy byl poradcem prezidenta Václava Havla a krátce i ministrem kultury.

Události v listopadu 1989 přišly v době, kdy už nevěřil, že se někdy do Prahy vrátí. "Myslel jsem si tehdy, že budu dojatý. Ale nebyl jsem," vzpomíná na přistání v Ruzyni. A na několika archivních záběrech, které ho na letišti zachytily, uhýbá před novináři: "Co tady děláte? To nemáte nic lepšího na práci?"

"Jak se mám? Jako starý člověk. Není to nic pěkného," říká při jednom z posledních setkání. Filmování, které ho fyzicky namáhalo, skončilo loni v červnu, den potom Pavel Tigrid odjel z Prahy do Francie a už se nikdy nevrátil. Zemřel 31. srpna.

Nataša Gollová

Nova o hercích za protektorátu a po něm

Scénárista Mraků nad Barrandovem Stanislav Motl: říká: "Řadu let si kladu otázku, jak je možné, že náš člověk dovede své oblíbené hvězdy často až nekriticky vynášet skoro až do nebe, aby je během krátké doby zcela zatratil a obdiv proměnil v hlubokou nenávist,"

V pořadu připomíná, že v den, kdy hořely Ležáky, čeští herci v Národním divadle slibovali vztyčenými pravicemi věrnost nacistické třetí říši a Adolfu Hitlerovi. Upozorňuje však též na osud režiséra Jana Svitáka (Přednosta stanice s Vlastou Burianem), kterého ubil rozlícený dav 10. května 1945. Snaží se ukázat, kdo kolaboroval, ale také, jak tvrdě se po válce postupovalo proti některým hercům - proti Nataše Gollové, Zdeňku Štěpánkovi a Vlastu Burianovi.

"Při tvorbě Speciálu jsem využil svých dlouholetých kontaktů s řadou někdejších filmových hvězd, z nichž už většina není sice naživu, přesto mi tito lidé stihli o zmíněné době ledacos zajímavého povědět, ať už to byla Nataša Gollová, Hana Vítová, Lída Baarová či Raoul Schránil," dodal ještě Stanislav Motl.

Před kamerou se objevují i dosud žijící legendy českého filmu, herci Svatopluk Beneš a Zdena Sulanová, režisér Otakar Vávra a kameraman Jaromír Holpuch.