Co vás činí šťastným?

Asi vědomí, že jsem za život odehrál spoustu koncertů v těch nejkrásnějších koncertních síních světa. A také na velmi vzdálených místech, která je často těžké najít na mapě. Ale vždy byly ty koncerty jedinečné.

Mnoho lidí si pamatuje váš pražský koncert S láskou na Vltavě z roku 2010. Jaké na něj máte vzpomínky vy?

Na světě není mnoho míst, kde se dá takový koncert uspořádat. Teď mě napadá pouze Praha, a ani si neumím představit uspořádat takovou akci jinde.

Váš listopadový koncert se odehraje v sále. Je důležité místo, na němž vystupujete?

Když hrajete v koncertním sále, máte přímý kontakt s publikem, což vytváří úplně jinou atmosféru než koncerty venku. Mimořádné jsou pro mě ale například malé koncerty na Balkáně. Při nich se vždy najde spousta žen, které tančí po stolech s hudebníky, kteří nakonec dostanou tučné spropitné. Je to neopakovatelná atmosféra.

Všechny mé nahrávky jsou pro mě soundtracky, ke kterým akorát chybí film

Teď jsem ve fázi, kdy cítím potřebu postavit se před diváky v sálech. Pamatuji si, že když jsme nahrávali poslední desku, natočili jsme část ve studiu, ale museli jsme to vyhodit a začali jsme natáčet naživo. Je jiný pocit, když před sebou hudebník vidí tančící ženy. Vůbec si myslím, že přítomnost ženy mění mnoho věcí.

Co je nového ve vaší skupině Wedding and Funeral Band?

Právě teď jsme na turné s novou deskou. Vyjeli jsme v dubnu a budeme koncertovat až do konce roku. Dlouhodobě si myslím, že pro romské umělce je občas obtížné se prosadit. Proto vždy nějaké, kteří zanechali stopu v populární hudbě, pozvu na své koncerty jako hosty. Rád bych připomenul, že Romové zanechali v naší kultuře spoustu opravdu hlubokých stop. Od generace Gypsy Kings mám na svých deskách jako hosty různé romské umělce. Tento způsob spolupráce mi vyhovuje.

Je pravda, že po vás lidé chtějí, abyste zahrál na jejich pohřbu či svatbě?

Ano, dostal jsem již pár pozvánek na svatby i na pohřby. Moji známí hudebníci, kteří už hráli na spoustě pohřbů, mi říkali, že je zvykem na takovém setkání zahrát oblíbené písně zesnulého, připravit hostinu a popít. Nakonec je tedy možné, že i na pohřbu zazní veselé písně. V mé zemi jsou hudebníci, kteří se specializují na svatby, anebo naopak na pohřby.

Přijal jste už nějakou takovou nabídku?

Ano. Pamatuji si, že jsem jednou hrál na nějaké svatbě v Rusku. Upřímně, moc rád chodím na svatby, kde vystupují romské kapely. Většinou je to tak, že hraje několik kapel, ale potom vtrhne na pódium cikánská dechovka, třeba jen na třicet minut, a udělá pořádný cirkus. Tohle je úloha cikánské dechovky, na obyčejnou hudbu jsou tam většinou jiní.

Kolik hostů budete mít na svém koncertě v Praze?

Budu s sebou mít svou cikánskou dechovku a zahraju s ní své staré písně, které jsem složil pro filmy. Zároveň však budu představovat i novou desku.

Plánujete nyní nějaký další projekt soundtracku k filmu?

Na filmové hudbě už jsem nepracoval dost dlouho, naposledy v Bosně. Ač je to více než deset let, stále se považuji za skladatele filmové hudby a všechny mé nahrávky jsou pro mě soundtracky, ke kterým akorát chybí film. Jsou doprovodem filmů, které si promítám ve své hlavě. Každý by měl mít v hlavě nějaký film a já bych pak mohl být váš skladatel.