Tento umělec je pro většinu lidí spojen především s černobílými ženskými akty, ovšem expozice ho představuje v poněkud širším záběru uměleckých aktivit.

Více než devadesát fotografií ukazuje Kuščynského jako talentovaného tvůrce, který kromě krásných obrazů ženských těl dokáže neméně pojmout i portrét slavné osobnosti, zachytit melancholii krajiny, ukázat smysl pro jemný detail a v neposlední řadě představit sám sebe na autoportrétu, který celou výstavu uvádí.

Jeho práce jsou kromě čistého umění také dokumentem doby. Série portrétů si všímá významných postav kulturního života druhé poloviny minulého století. A tak se zahledíme do zbrázděné tváře Bohumila Hrabala, veselých očí Jiřího Suchého či do vyzývavého pohledu Pavla Bobka. Asi nejkrásnější ztvárnění půvabu lidské tváře však můžeme vnímat u portrétu herečky Magdy Vášáryové.

Výstava ukazuje také Kuščynského tvorbu z oblasti užitého umění. Prohlédnout si lze jak velké nástěnné kalendáře, tak obaly na LP desky slavných popových interpretů doby – Hany Hegerové, Jitky Molavcové nebo Nadi Urbánkové.

Ovšem nejzapamatovatelnější částí výstavy jsou bezpochyby ženské akty. Díky autorově důmyslnému začlenění do okolního přírodního prostoru se stává ženské tělo jeho nedílnou součástí. Dívky propletené s větvemi starobylých stromů vzbuzují dojem, jako by vrůstaly do přírodní hmoty odjakživa.

Když se pozorně zadíváme do hloubky jejich očí, napadne nás, že Kuščynského ženy nejsou bezduchými těly, ale naopak silnými bytostmi, které divokou přírodu svou smyslnou krásou dotvářejí. Ležící ženské tělo, kterému zdobí klín list kapradiny, získává v pološeru gotické klenby takřka mystický nádech.

Ano, lze říci, že i ženská krása může v sobě skrývat cosi nadpozemsky božského. Mistři obrazu tuto prastarou teorii svým dílem jen a jen podporují.

Taras: 1932–1983
Staroměstská radnice, Křížová chodba, Praha, do 11. listopadu

Celkové hodnocení: 80 %