Článek
V knize jste se se svým hrdinou Edou vypravil do let, kdy vám bylo sedm. Co se vám vybaví, když se řekne dětství?
Můj nejsilnější zážitek z dětství je opravdu etapa prožitá na venkově, protože stěhování z Prahy bylo tehdy nečekané a člověk se v jiném prostředí musel rychle vyrovnávat s mnoha vjemy a situacemi, jako jsou noví kamarádi, zvířata a podobně. Osvědčíš se, neosvědčíš se? Budeš pitomej Pražák, nebo se včleníš do nové partičky? Nemohu na to nikdy zapomenout, i když to trvalo jenom dva roky.
V knize je krásná pasáž o stáčení medu, při které váš hrdina pomáhal. Vzpomněl jste si na to jen při psaní, nebo vás tento zážitek provází celý život?
Provází mě pořád. Tatínek vytáčel med, a teď to po něm zdědil můj syn Jan, který včelaří. Takže každé léto točíme klikou a posloucháme ten sladký déšť.
A co husy na pastvě? Váš Eda v tom také vynikal…
To jsem dělal naposledy v dětství, za protektorátu.
Stát se spisovatelem byl váš dávný sen, který si nyní plníte. Co je pro vás při psaní největší radostí?
Psaní o samotě je niternější než psaní ve dvojici. Ve dvojici se před tím druhým přece jenom stydíte. Psaní chce samotu, abyste mohl být hodně upřímný a třeba se pouštět do témat, která nejsou veselá, ale dojemná. Zjistil jsem, že rok třináctý není pro mě šťastný. Snad je to tou číslicí. Je tady víc rozčarování a bolesti než radosti. A říkal jsem si: Máš se v takové náladě pouštět do psaní?
Bylo to vlastně předělávání, protože dvě třetiny textu jsem napsal před deseti lety jako možný základ pro filmové zpracování. Teď jsem se k němu vrátil s odstupem a připsal jsem nové kapitoly a zjistil jsem, že jestli mi něco pomáhá, tak tohle. Do dětství jsem se potopil a bylo to léčivé psaní. Když pak čtete manželce a ona vám řekne, že je to hezký, tak je to takové razítko, že práce nebyla marná.
Je to kniha pro dospělé, nebo pro děti?
Teď v tramvaji jsem si cestou knížku četl a zjistil jsem, že je i pro děti. Psal jsem ji pro dospělé, a teprve teď si uvědomuji, že na tu otázku musím odpovědět: Ano, od takových devíti let si můžou přijít na své i děti a dozvědí se tam věci, které ony ve svém životě třeba ani nepoznají, jako je to vytáčení medu, draní peří nebo chodit po strništi bos.