Hlavní obsah

Fotograf Adam Holý: Jsem spíše erotickým umělcem

Právo, Kateřina Farná

Žena jako erotický objekt ponechaný své nahotě nebo zasněná krajina, která vás trochu znervózňuje. Obojí najdete v díle fotografa Adama Holého (39). Věnuje se volné tvorbě, stejně jako komerční módní a reklamní fotografii, a je vyhledávaný pro svůj syrový autorský rukopis, který se nevyhýbá pokleslosti a radikální přímočarosti.

Foto: Právo-Kateřina Farná

Adam Holý

Článek

V pražské Polansky Gallery bude od 18. října do 23. listopadu vystavovat nové krajiny i figurální fotografie. Důraz tentokrát kladl na manipulaci s digitálním médiem.

S Adamem Holým jsem se potkala v jedné z průmyslových hal rozlehlé Kolbenky, kde si zařídil ateliér. Má v něm vše, co pro vytvoření autentické atmosféry potřebuje.

Místní industriální syrovost zvláštním způsobem souzní s vaší volnou tvorbou. Má na vás tohle prostředí vliv?

Přišel jsem do Kolbenky před dvěma roky z MeetFactory, která byla dobrá, nicméně produkce za tu dobu, co jsem tam tři roky byl, šla tak nahoru, že jsem se tam nemohl absolutně soustředit.

Žena je pro mě symbolem mystické nositelky erosu, termín ženská krása je absolutní nesmysl

A musím říct, že to byla pro mě velice osvěžující změna. Industriální prostředí mi bylo vždycky blízké, hlavně ten otevřený prostor a určitá izolace a klid. Hrubá krása, která tady je, bohužel často hraničí s rozkladem, ale pořád je to inspirující estetika. Člověk tady ale musí být dobře naladěný, v momentě, kdy má slabší období, působí na něj tohle prostředí opravdu drsně a může to být spíš zátěž než dobrý akcelerátor pro tvorbu.

O svém přístupu jste jednou prohlásil, že vás baví dělat věci, které „visí ve vzduchu“. Co jste tím myslel?

Nevím, jestli se snažím to, co Bez názvu (skupinová výstava Wish You Were Here, Rotterdam, 2012) visí ve vzduchu, nějak reflektovat… Možná jsem o tom mluvil v kontextu, že se tomu člověk neubrání. Každopádně spíš než abych se snažil nějakým způsobem přispět k tomu, co se dělá, snažím se konformitu ve své tvorbě potlačovat, a pokud to jde, pokouším se co nejvíce zabrousit na pole neovlivněné tím, co visí ve vzduchu. Ale je pro mě zajímavé sledovat, jak je to v mé tvorbě přítomno.

Jedním z hlavních motivů vašich fotografií je žena, kterou nezřídka ukazujete syrově autenticky v její nahotě. Kam se vytratila jemná ženská krása?

Fotím v první řadě tak, jak se to líbí mně. Své si najdu i v laciné sféře. Žena je pro mě symbolem mystické nositelky erosu, termín ženská krása je absolutní nesmysl, protože erotika přichází z mnohem rafinovanějších směrů než jen z pojmu ideální krása. Samozřejmě je ženská krása fenomén, ale nejsem rozhodně fotografem, který ji opěvuje. Jsem spíše erotickým umělcem. Zajímá mě hlubší, možná temnější aspekt, duchovnost a živočišnost.

Foto: archív Adama Holého

Anna Geislerová (2006)

Záleží na tom, jestli je se mnou model osobně spjatý. Když je model důležitý pro mě, má fotka mnohem osobnější ráz, je to výpověď o nějakém souznění. Když je naopak modelem někdo cizí, odráží se v tom třeba téma izolace. Můj přístup se mění podle toho, jestli jsem zamilovaný, nebo frustrovaný, zkrátka jak se cítím, což se dost často mění.

Nemáte pocit, že dnes dochází k masovému výprodeji laciné nahoty, že romantické tajemství a jakási nevyřčenost jsou definitivně pryč?

Myslím si, že tajemství není pryč. Každý autor je vlastním dramaturgem. Sám má volbu, na jaký stupeň svou tvorbu umístí a do jakého kontextu se zařadí. V erotické fotografii bych se devalvace nebál, naopak je to výzva pro poctivější přístup. Samozřejmě že na internetu je obrovské množství braku, ale náročný konzument si svoji kvalitní obrazovou stravu vždycky najde. S laciností bychom se dostali k sociologickým tématům o tom, jak určité hodnoty nahrazují vyprázdněnější strategie naplňování potřeb. V dnešní době jsou kánonem konzum a masovost, ze všeho se dělají produkty. Stejně tak z ženské krásy.

Trh se snaží ovlivňovat vkus konzumenta, aby bylo snazší mu prodávat. Když jsem tomu vystavený, cítím ze strany trhu podvratný tlak vůči čisté integritě člověka, který je skrze mediální obrazovost veden.

Mluvíte často o inspiraci starými mistry. Kteří umělci vás oslovili?

Mě ovlivňují zejména ti umělci, kteří jsou schopní vybočit z dobové konformity a jsou schopní promlouvat univerzálním jazykem, který z nich dělá ty mistry, protože jejich výpověď je platná dodnes. Například Botticelli, Caspar David Friedrich, William Blake, Egon Schiele, Lucian Freud a z fotografů Antonín Kratochvil, František Drtikol, Miroslav Tichý nebo Juergen Teller.

Kromě volné autorské tvorby se věnujete komerční módní a reklamní fotografii. Jaký proud ve fotografii podle vás nyní především převažuje?

Je to trošku odlišné. Módní fotografie je práce týmu lidí, ne jen fotografa. Pracujete s módním redaktorem, stylistou, zasahuje do toho velkou měrou šéfredaktor a často se stane, že jako fotograf dostanete už předem hotový koncept. V komerční fotografii se stále vychází vstříc klientovi a konzumentovi, podbízivost musí hrát hlavní roli. Záleží na průzkumu a poznání cílové skupiny, je to laboratorní proces. Na druhou stranu ve volné tvorbě jste sám sobě klientem a dramaturgem, vy jako autor rozhodujete, jak bude výsledek vypadat.

Nemůžu říct, že bych dělal stylizovanou fotografii. Spíše zaznamenávám určitý happening, snažím se, aby fotografie neztrácela svou autenticitu

Nejvýraznější jsou asi trendy absolutní čistoty a současně intenzivní digitální manipulace. Fotografie vlastně zvláštním způsobem neexistuje fyzicky a to k určité manipulaci přímo provokuje a současně to otevírá nové způsoby, jak interpretovat to, co vidíme.

Vždycky vám byla bližší stylizovaná fotografie před dokumentem?

Mám spíš pocit, že mi je ten dokument bližší. Nemůžu říct, že bych dělal stylizovanou fotografii. Spíše zaznamenávám určitý happening, snažím se, aby fotografie neztrácela svou autenticitu a platnost obrazu. Je to fotografie akce, nerad bych, aby se existence děje ztratila za nějakou kašírovanou skvrnou obrazu.

Foto: archív Adama Holého

Bez Názvu (skupinová výstava Wish You Were Here, Rotterdam, 2012)

I když je fotografie předem promyšlená, situace, ve které vzniká, musí být autentická. Dobrá fotka takovým způsobem vzniká. Chybou je, když fotka vypadá příliš plánovaně.

Do jaké míry připouštíte při svých fotoakcích improvizaci?

Velice vítám, když se modelka zapojí. Pro improvizaci je vždycky prostor, snažím se situaci připravit tak, aby měla vzduch. Hlavně v současné době se snažím svoje fotografické ego přenést na model, ať vznikne další invence… Nedělám si detailnější skici, spíš vidím obrysy v atmosféře a v situaci. Jde mi především o zachycení atmosféry.

Reklama

Výběr článků

Načítám