Pro festival Signal rozsvítíte Maják. Mohl byste k myšlence Petřína jako symbolu ostrova uprostřed moře říct víc?

Nám suchozemcům vzdálený signalizační systém přináší světlo v jeho varovném poslání.

Platí, že tam, kde jednou byla voda, bude zas? Objem vody na planetě zůstává stále stejný, ale mění skupenství. Je to snadné, chci jednoduchou přesmyčkou ukázat světlo v jeho varovné, signalizační formě.

Signal je oslavou světla ve městě. Vaše dřívější lampové sochy jsou zase vzpomínkou na mrtvé - ať už na sebevrahy z Nuselského mostu nebo cyklistu Jana Bouchala. Proč právě lampy?

Fascinují mě svou obyčejností a přitom nadpřirozeností. Jsou to průmysloví nosiči světla a přitom krásné štíhlé sochy, akorát se na ně tak nedíváme. Považujeme je za samozřejmost. Jsou všední a přitom vznešené. V obou případech, které jsou shodou okolností pietní, se hodily jejich přirozená vertikalita a jejich světlo.

V poslední době se častěji věnujete instalacím ve veřejném prostoru. V čem je to pro vás jiné než v galerii?

To možná nyní jen tak navenek vypadá. Je to tak, že než se byť zdánlivě jednoduchá věc zrealizuje ve veřejném prostoru, uplyne spousta času. Od nápadu k realizaci uběhne i víc než pět let. Ulice vyžaduje jiný materiálový přístup, je to drsnější a pomíjivější prostředí nejen kvůli počasí, je třeba počítat i s vandalismem. Kdežto galerie je bílá kostka, laboratoř, kde si můžete dovolit úplně všechno. Když je hovínko v koutě dobře promyšlené, může být dobrým uměním, kdežto malé hovínko na ulici je prostě nepřesvědčivé.

Nepatříte mezi umělce, kteří by se vyhýbali aktuálním společenským tématům. Sám jste jednou řekl, že umělci jsou „důležitý článek společnosti“. Proč si to myslíte?

Umělci jsou lidé, kteří mají dar jiného úhlu pohledu, než je celospolečenský konsens. Ukazují jiný způsob myšlení, který třeba není pragmatický tak, jak je nastavená celá společnost. Vidí věci z odstupu a měli by umět své pocity artikulovat a převádět do metafor. A jsou vybaveni zvýšeným prahem citlivosti, a to je hodnota, za kterou se obecně neplatí.

Studoval jste v ateliéru milovaného i nenáviděného Milana Knížáka, který se nikdy nezdráhal vyjadřovat téměř ke všemu. Co jste se od něj naučil?

Nechci se o Knížákovi bavit. Vážím si ho za to, co dělal v šedesátých letech, i za jeho pedagogickou činnost. Ale od doby, kdy nastoupil do Národní galerie, to s ním šlo z kopce. Jeho Achillovou patou je opojení mocí a sama sebou. Kdyby trochu toho ega ubral, máme co dočinění s výjimečně zajímavou osobností.

Jste spoluautorem Entropy. Co si o tomto uměleckém výstřelku s odstupem času myslíte?

Entropa splnila svůj účel. Rozvířit stojaté vody a vzedmula vlnu reakcí. Pro mě to nikdy nebylo dobré umění, ale společenská atrakce, dalo by se říct dekorace, která ovšem na rozdíl od jiných výzdob těchto politických prostor měla provokovat a znervózňovat. Nejzajímavější a nejhodnotnější na celé Entropě je její samotný příběh a průvodní jevy.

To, že vznikla jako tajný komplot, pod jehož záminkou jsme si vymysleli falešné identity umělců. To vše proto, abychom si zajistili svobodu projevu. Všechno bylo dobře promyšlené, vytvořili jsme neexistující umělce, jejich motivační dopisy, popisy projektů, skici, webové stránky, všechno to jsou dosti zajímavé dokumenty. Klaplo to. Bylo kolem toho dost legrace.

Zásadní byla vaše výstava Výsledky analýzy. Jak byste zanalyzoval současné české umění?

Scéna je tu pestrá a velmi kvalitní. Český trh s uměním příliš rozvinutý není, což je na jednu stranu dobře, protože u nás dělají umění lidé, kteří se jím a priori neživí. Dělají ho z bytostné potřeby a radosti. V zahraničí jsou umělci mnohem rozmazlenější. Na druhou stranu oproti nedemokratickým režimům můžeme jásat.

Lidé často argumentují, že současnému umění nerozumějí a je jim cizí. Jak přilákat návštěvníky do galerií?

Život se tam dostane jen a pouze, když se kvalitně vyvětrá a přijde mladá síla. K tomu je potřeba entuziasmu, nikoli rutinní klimatizovaná nuda. Jistě to není jednoduché, ale zároveň možná ani tak těžké. Stačilo by například změnit otvírací dobu od druhé hodiny odpoledne do jedenácté večer, přilákat dobrý kavárenský provoz, zabezpečit kvalitní knihkupectví a studovnu a zbavit se militantní ochranky. Nic z toho přece není o penězích, ale o změnách rutin. A to chce silnou ředitelskou osobnost.