Tipy Radomíry Sedlákové, kritičky a teoretičky moderní architektury

Čtu: Georgese Dubyho Věk katedrál - umění a společnost 980-1420 a Dorothy Sayersovou s Jill Paton Walshovou Lásku a vraždu neutajíš. Oboje velmi zajímavé. 

Poslouchám: Shakiru, Rok ďábla, Carminu Buranu, Pucciniho árie v podání José Cury.

Viděla jsem: Nadchla mě Markéta Lazarová v Národním divadle v Praze v režii J. A. Pitínského a inscenace Tosky v Národním divadle v Brně.

Besh o droM: Nekemtenemmutogatol! (Can´t make me!)

Maďarští Besh o droM ukazují, jak lze spojit odkaz divokých balkánských dechovek s trendy současné hudby. Tradici vdechli nový život, aniž by ji znásilnili. Typické melodie v nichž se mísí balkánské a rómské motivy s orientální, decentně obohatili o postupy hip hopu i virtuositu jazzové improvizace či vlivy rocku.

Nikdy však nešli cestou nejmenšího odporu nepoložili balkánské melodie rockovou nebo swingovou rytmikou ani z ní DJ nevytrhl pár melodií, aby vytvořil podklad pro frenetický rap. Místo toho jsou motivy rozvíjeny jako jazzová sóla, občas se opakují jako rockové riffy a tutam je decentně obohatí rap nebo scratche. Rytmiku posílila baskytara, ne však bicí.

Přestože na živo je Besh o droM energická jízda, album Nekemtenemmutogatol! (Can´t make me!) nepřináší jen energické skladby s břesknou trubkou a saxofony, ale také zádumčivé písně, v niž hrají hlavní roli kytara a cimbál.

Asphalt Tango Records / Rachot 63:22

Besh O Drom

Početná maďarská formace, existující od roku 1999, je přirovnávána ke druhé generaci balkánských dechovek, jakými jsou Fanfare Ciocarlia nebo Kočani Orkestar. Mnohem víc k ní však sedí slova jako punková nespoutanost, hunská divokost, chaos a především velké množství energie. A také hudební trans, jenž se týká nejen pěveckého projevu Ádama Pettika a hry nástrojů dechů, bubnů, perkusí, cimbálu, houslí, akordeonu, kytary. Pokud by nějaký genetický inženýr vyšlechtil balkánské Pogues, sotva by hráli lépe. Skupina zpívá maďarsky, romsky, albánsky a řecky a dnešní koncert je součástí festivalu etnické hudby Respect.

Palác Akropolis, Praha, 26.2.

Magda Váňová: Tereza

Překladatelka a autorka několika psychokriminálních próz vytvořila román Tereza jakoby pod vlivem telenovel. Šťastnou náhodou se tu hladce vyřeší manželská krize čtyřicátníků - architekta a historičky umění - s dcerou maturantkou.

Český prvek tkví v paradoxní pointě, ironickém šklebu, jímž se příběh uzavírá. Autorka kompozici zvládla. Jen škoda, že sarkasmus přebíjející počáteční sladkost se výrazněji projevuje až v poslední čtvrtině vyprávění. Váňová zná tajné sny čtenářek o věrné lásce mužných milionářů v luxusních interiérech, zatímco ony - právě tak jako Tereza - žijí v panelovém bytě s tloustnoucím notorickým záletníkem.

Šulc a spol., 390 stran