Autor se v ní vrátil k prvotině Prsatý muž a zloděj příběhů, románu inspirovanému pobytem na indonéském ostrově Siberut. Jeho dvanácté vydání nyní oznamuje, že se ho prodalo více než dvaasedmdesát tisíc výtisků.

Jenomže se nepíše rok 1995, kdy se Formánek alias hrdina knihy, stále novinář, manžel i otec David Zajíc dostal do míst, kde žili potomci a zároveň současníci lovců a sběračů z mladší doby kamenné. Chtěl se alespoň dotknout šamanů, a když po tragické vlně tsunami přivezl humanitární pomoc, byl zasvěcen pro možnou cestu kouzelníka.

Nyní přijel s kamarádem Davidem Nesnídalem, jak lze identifikovat autora bohatých ilustrací, ale i spolucestovatele, za přítelem Amanem Levim z přírodního národa Mentawajců.

Autor se vrátil k prvotině Prsatý muž a zloděj příběhů

Formánek zůstal věrný stylu, o němž vyprávěl na seminářích tvůrčího psaní knižní David Zajíc: „Pište sebe, svůj život, zkušenosti, svůj úhel pohledu.“ A slovy milovaného Arnošta Lustiga dodává: „Hraj s tím, co máš.“ A tak se Zajícem v knize prožijeme bolesti dnešního podnikatelského i manželského života.

Jeho maličko cynický vypravěč nechtěl nikomu ubližovat, ale v situaci, kdy ani sám sobě nedokáže říci pravdu, bolest rozsévá. I když si je vědom, zvláště při rozhovoru s dcerou Veronikou, že nic není bez příčiny.

Není proč prozrazovat mnoho z dalšího děje, který – po maličko zbytečné kapitolce o tom, jak ředitel jazykového ústavu dr. Anoušek Zajíce o překlad románu do němčiny připravil – nedovolí knížku odložit. Smutek však popadne každého, kdo si uvědomí, že lidé z doby kamenné byli nuceni globalizující se civilizací skočit rovnou do rozjetého jedenadvacátého století.

Je to bolestný výkřik proti globalizaci s naléhavou výzvou: Duše je tvoje. Ne tělo. Pečuj o ně, aby se duši v něm líbilo. Formánek napsal další prózu oslovující člověka s velkou, až existenciální naléhavostí.

Josef Formánek: Syn Větru a Prsatý muž
Gekko distribution, 288 stran, 299 Kč

 Celkové hodnocení 80 %