Zapletal zvolil pro příběh Normala Majera, neúspěšného spisovatele a dočasně úspěšného PR manažera popové hvězdy Maxima Flexy, přitažlivé prostředí. Přes svou neserióznost či přímo zákeřnost je totiž svět hudebního byznysu a médií, především těch bulvárních, zvráceně poutavý. Ačkoli je možná poutavý právě proto. Autor ho zná, o čemž svědčí třeba věrně popsané fungování redakcí bulvárních tiskovin.

S dávkou nadhledu napsal příběh vtipný a svižný. Pohybuje se v něm na pomezí černého, vulgárního a suchého humoru, přičemž některé pasáže prosladil humorem bláznivým, ve kterém prokázal schopnost žonglovat a hrát si se situacemi přinejmenším potrhlými.

V prolínání skutečných a neskutečných situací je ale současně malá těžkopádnost knihy. Maxim Flexa a Aranka Zlatá jsou ústředními postavami hudebního šoubyznysu v jedné linii příběhu. Vedle nich se pohybuje řada dalších umělců a šíbrů, z nichž někteří mají jména smyšlená a jiní pravá. Proč jsou ale v knize Babí Waněk nebo Petr Bapka, tedy majitelé jakýchsi parodií na jména skutečných hudebníků, je záhadou. Zkresluje to hranice knihy.

Je také škoda, že Zapletal vtipy opakuje. Působí to bezradně, tím spíš, když disponuje schopností zachovat příběhu komiku i ve chvílích, které nejsou pro hlavního hrdinu právě veselé.

Humor je totiž to hlavní, o co v příběhu jde. Že k tomu Zapletal přidal exkurze do reálného světa šoubyznysu, je dobrý bonus.

Kdyby si celý příběh jenom vymyslel a postavil ho na potrhlé konverzační komice známé třeba z filmu Bláznivá střela, chyběl by Popíku tušený dodatek o tom, že všechno, co v něm je, se může lidem ze šoubyznysu nyní či za čas klidně stát.

Zdeněk Zapletal: Popík
Novela bohemica, 127 stran, 249 Kč, e-kniha 128 Kč

Celkové hodnocení 70 %