Smyslem jejího výstupu jsou – řečeno módním slovníkem současné výtvarné teorie – inovace v kontextu výtvarné budoucnosti, recyklace moderny i postmoderny a razantní zlomení okovů výtvarných konvencí.

Domink Lang do paneláže galerie vyřezal dva obrovské otvory, kterými lze z pátého patra pozorovat na jedné straně východ a na druhé zas západ slunce nad Prahou. Neotřelý nápad, překonávající i klasika francouzského impresionismu. Potíž je pouze v tom, že efekt východu a západu slunce může pozorovat jen ostraha objektu, protože ráno a večer není Veletržní palác pro veřejnost otevřen.

Richard Nikl zakomponoval do vkusně udělaných rámů s docela vhodnou dekorační výplní zcela nové páry bot, ale jejich vnitřky naplnil uměle vyrobeným lidským pachem používaným k odhánění divoké zvěře. Svůj styl nazval syntetickým realismem.

Daniela Baráčková, jediná dívka skupiny, natočila video, kde statná moravská selka v kroji plácá po zadku svou zlobivou dvacetiletou dceru – také v kroji. Ta po vykonané exekuci naštvaně kope do malých smrčků v lesní školce. Podstatné je, že scéna byla natočena přímo na místě, kde archeologové kdysi našli Věstonickou venuši, takže důležitý je onen duch místa čili genius loci.

Další finalista Aleš Čermák zaměstnal dva nezaměstnané. V expozici předčítají texty, které jsou zpovědí šedesátiletého muže, jenž na prahu důchodu zjistil, že svůj život vlastně nežil.

Václav Magid se po svém rozhodl výtvarně řešit složité otázky filozofie, teorie umění, estetiky a vědy. Vše je pojato způsobem, vůči kterému je i nesnesitelná lehkost bytí příliš těžká a složitá.

Kdybych byl v komisi letošního „prestižního“ ocenění mladých umělců do 35 let, doporučil bych ostatním porotcům, aby Cenu Jindřicha Chalupeckého neudělovali. Třeba by to umění v Česku trochu pomohlo.