Irského komika zná česká veřejnost především z britského seriálu Black Books, na kterém se podílel a v němž ztvárnil nepříjemného majitele antikvariátu. Je znám osobitým cynismem, nebojí se kontroverzních témat a rozhodně si nebere servítky. Nebylo tomu jinak ani tentokrát.

V osm hodin zhasla světla a Moran se na pódiu objevil bez větších okázalostí. Zahájil prostým „Ahoj!“, načež se pustil do rozebírání české řeči a jazyka obecně. Pokračoval pak současnou českou politickou scénou, s nadhledem jemu vlastním, čímž si diváky okamžitě získal.

V první polovině večera proběhla ještě taková témata jako nekonečný konflikt vědy a náboženství, který vyřešil prostě: „Nevím jak vy, ale já náboženství nerozumím… Stejně jako vědě. Vidíte? V podstatě je to to samé.“ Zabrousil i k rodině či rychle se šířícím novým technologiím. Nechyběla mu při tom neodmyslitelná sklenka vína.

Druhou část programu věnoval především vztahům a předsudkům či rozdílům mezi mužem a ženou a nevyhnutelnému stárnutí („Závidím mladým lidem. Můžou jíst, co chtějí, a nepřiberou. Já se musím hlídat, abych se pak ještě vešel do rakve.“).

Na jeho pranýři se, k překvapení diváků, objevila i celosvětově diskutovaná trilogie Padesát odstínů šedi, z níž dokonce přečetl úryvek.

Show skončila v deset hodin. Moran však neodešel bez rozloučení a nadšené fanoušky obdaroval ještě dvěma přídavky. Publikum ho za to odměnilo potleskem vestoje.