Od prvních tónů a výstupů na premiéře bylo zřejmé, že do nové sezóny vstupuje MDB mimořádně úspěšně. Kdo by neznal příběh umělecky nepříliš náročné, dobře se ale prodávající stejnojmenné filmové naivní story Adriana Lyneho o svářečce, která do umění a k milionářskému štěstí přišla. Z roku, bože už 1983! To kvalitní v ní je hudba, tanec a zpěv.

Chvála jak Brno

K oběma verzím jevištního muzikálu zkomponoval hudbu Robbie Roth. To na rozdíl od filmu, pro který songy i taneční čísla zajistil Giorgio Moroder. Ponechám další srovnávání odborníkům na slovo vzatým, a to své utratím za pokus vystihnout kvality brněnské verze Flashdance. Pramení dozajista již ve vynikajícím překladu Hedleyho, Carryho a Rothova scénáře a písňových textů od Jiřího Joska.

Co fascinuje, je choreografie stálého brněnského spolupracovníka ze Zagrebu Igora Barberiće a první dámy domácího odchovu Anety Majerové, mimochodem i na jevišti stále jedničky sborových tanečních sestav. Utrácet chválu pro kostymérku Andreu Kučerovou znamená opakovat se už nejméně deset let. Christoph Weyers využil naplno technických možností a jeho scéna je zdánlivě lehkou kombinací tovární haly, tanečního sálu a barových prostředí.

Dominantní je ovšem výkon Svetlany Janotové na první premiéře. Alexandru Owensovou s ní alternuje Ivana Vaňková. Janotová je dlouho nevídaným suverénem. Její herecký a pěvecký projev je jedním slovem fascinující a v tanci je toho času na české muzikálové scéně nedostižná. Nebudu daleko od pravdy, když ji už s půlročním předstihem a bez ohledu na mínění naháněčů prohlásím za Thálii roku 2013. To se zkrátka jinde v Česku vidět nedá!

Kde je další meta?

O kvalitách Dušana Vitázka v postavě jejího partnera Nicka Hurleye platí totéž, i když v nejpřísnějším pohledu v tenorových výškách potřebuje v několika místech ještě dočistit intonaci. Velkými profesionálkami příběhu jsou také Hana Holišová, Andrea Březinová a Hana Kovaříková coby Kiki, Gloria a Tess.

Flashdance je u nás bezkonkurenční kvalitou a lze mu předpovídat dlouhou životnost. Skoro se mi chce provokovat, že pomalu uzrává čas troufnout si i na Rent Jonathana Larsona. Před patnácti lety si na kultovní newyorské číslo, doporučoval jsem ho v roce 1997 krátce po broadwayské premiéře v Nederalnder Theatre, v Brně ještě netroufli. Dneska už by mohli.

Celkové hodnocení: 100%