Hlavní obsah

Producent Martin Ledvina: V Česku talenty brzy čeká pomyslný strop

Právo, Barbora Zpěváčková

Hudební producent Martin Ledvina stojí za alby Debbi, Mandrage, Marka Ztraceného, Anety Langerové a dalších. Na české hudební scéně patří k vyhledávaným. On sám je realista.

Foto: Jindřich Oukropec

Martin Ledvina tvrdí, že jeho studio je místem setkávání muzikantů.

Článek

Jak probíhaly producentovy prázdniny?

Byl jsem na dovolené v Portugalsku a udělal jsem si dva prodloužené víkendy na chalupě. Jinak byly pracovní. Hráli jsme s Debbi pár koncertů, ale nejvíce času jsem trávil ve studiu.

Na čem jsi pracoval?

Většinou jsem dělal s novými umělci na našem labelu SinglTon. S Kateřinou Marií Tichou, která dříve nazpívala duet s Lipem, doděláváme desku. Potom máme novou skupinu Jelen. Začínal jsem jako folkový a country muzikant a dnes se ke stylu mých muzikantských začátků vracíme právě s kapelou Jelen.

Jak jsi Jeleny objevil?

Byli to kluci, kteří se sešli na jam session u mě ve studiu, a vznikla z toho kapela. Mé studio je totiž takový průchoďák, rád se nechávám inspirovat lidmi.

Je podle tebe na české scéně místo pro nové umělce?

Určitě, místo tady je. Rozhodně tu není přetlak mladých umělců. V porovnání s Anglií nebo s Amerikou je v Česku místa habaděj.

Takže si myslíš, že u nás není tak těžké prosadit se?

Myslím si, že u nás prosadit se je extrémně jednoduché, ale na druhou stranu tady rychle čeká pomyslný strop, protože jsme malá země a nelegální šíření hudby je tu téměř národní sport.

Co by měl člověk udělat, aby prorazil?

Podle mě se musí splnit tři základní podmínky. Ten člověk musí mít talent, musí být ochotný makat a nesmí to být hlavně idiot. Plus čtvrtá polopodmínka – musí mít štěstí. Mně se ještě nestalo, abych potkal někoho, kdo by tohle splňoval a neprosadil se.

Je potom těžké se na scéně udržet?

Určitě. Ta sláva je zkouška charakteru. Když tě najednou poznávají lidi na ulici a hraješ koncerty, tak je na jednu stranu dobré si to užít, ale také je důležité zůstat nohama na zemi. Ale je to individuální u každého umělce. Neexistuje nějaké pravidlo. Nikdy nevíš, co publikum udělá. Nedá se to naplánovat.

Kromě produkování hledáš i nové talenty. Je jich hodně?

E-mailů s nahrávkami mně i našemu manažerovi Martinovi Červinkovi chodí tak pět až deset týdně a těch lidí, kteří dělají něco zajímavého, je hodně. Ale musíme vycházet nejen z toho talentu, který mají ty lidi, ale i z toho, co máme my. Musím zodpovědně zhodnotit, jestli jsem schopný zpěváka někam posunout.

Podle čeho to hodnotíš?

Intuice. Nejsou na to žádné tabulky. Nemám recept na hit ani na žádné velké dílo. Podle mě kdo tvrdí, že ten recept má, tak kecá. Ale je to těžký. Sedíš s někým u stolu a říkáš si, může tohle být hvězda, nebo ne? Když je ten člověk v rádiu a v televizi, tak není těžký vnímat ho jako hvězdu. Ale když máš neznámého člověka a ty v něm máš vidět umělecký potenciál a charisma, je potřeba intuice.

Myslíš si, že nějací umělci mají potenciál prosadit se v zahraničí?

Debbi určitě. Nechci mluvit za ni, ale jsme jeden tým, tak snad trochu můžu. Cítíme to tak, že je ještě dost práce tady, ale příští rok bychom rádi vyjeli na nějaký koncert nebo festival do zahraničí. Myslím, že je na to čas a ona jako umělkyně dozrála.

Je podle tebe v Česku nějaký velký talent? Top hvězda mezi muzikanty?

Měl jsem štěstí, že všichni umělci, kterým jsem produkoval singly a alba, jsou skvělí. Chtěl bych vyzdvihnout hlavně holky od Debbi z kapely. Ony jsou tou muzikantskou střední třídou, na které to celé stojí. Když budu mluvit o svých oblíbencích, tak mezi ně patří například Richard Krajčo nebo David Koller.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám