Formou je to ale výpravný muzikál, těžící především z prostředí Paříže počátku 20. století. Režisér Radek Balaš umí rozehrát pestré, tanečně vygradované výstupy, podpořené dobovými projekcemi i s využitím motivů z obrazů Picassa, Chagalla, expresionistů apod.

Bohužel se za tím vším děním ztrácí samotná osobnost Maty Hari. Je tu vylíčena především jako oddaná a trpící matka, která své erotické i špionážní aktivity provádí jen kvůli své dcerce. A když k tomu Kateřina Brožová přidá svůj typicky lyrický, stereotypně neměnný herecký výraz, vychází z toho kopie její Fantine z muzikálu Bídníci.

O tom, čím tajuplná Mata Hari uchvátila Paříž i stovky mužů, se tak moc nedozvíme. Není to ale vina jen Brožové, problém tkví už v libretu i režii, která Matu Hari „schovává“ v dobře roztančené company, aniž jí dá příležitost předvést, v čem tkví její proklamované charisma.

Hudba Michala Davida se pokouší o názvuky jazzu či swingu, ale přesto bezpečně pluje na vlně romanticky nyvé povšechnosti. Když v muzikálu zazní píseň Bei mir bistu schein z jiddiš muzikálu z roku 1932 a na závěr slavný Offenbachův kankán z Orfea z podsvětí, jsou tu najednou opravdové „hity“ jiné kategorie, které Davidovi těžce konkurují.

Z četného obsazení stojí za připomenutí průvodce příběhem, jehož Jiří Langmajer zvládá pěvecky i herecky s obvyklou suverenitou, a také přirozený výkon malé Charlotty Elle Gottové debutující v postavě malé Non.

Přes všechny pochybnosti o tom, zda se z osudu Maty Hari nedalo vytěžit více, však muzikál představuje to lepší z produkce Divadla Broadway a na divácký úspěch má spolehlivě zaděláno.

Michal David – Radek Balaš – Lou Fanánek Hagen: Mata Hari
Libreto, režie, choreografická koncepce Radek Balaš, choreografie Leona Quaša Kvasnicová, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Roman Šolc, premiéra 27. 9. v Divadle Broadway.

Celkové hodnocení 60 %