Přátelství i pozdější zápas arcibiskupa canterburského, primase anglického Becketa s králem Jindřichem II., třetím Plantagenetem na anglickém trůnu, vnukem Viléma Dobyvatele, zakladatele této normanské dynastie, proslavili v 60.letech jejich filmoví představitelé Richard Burton a Peter O´Tool.

Jak břitva ostrý střet idejí

Na jevišti na rozdíl od filmu nemůže režisér exhibovat velkými davovými nebo bojovými scénami. Ve spolupráci s autorkou výpravy Janou Zbořilovou dokázal ale Srba vytvořit dokonalou iluzi pozdně románských chrámových lodí i královských paláců středověké Anglie i Francie.

Všechno v Anouilhově Becketovi je postaveno na střetu idejí vyjadřovaných jak břitva ostrými slovy, ovšem z noblesního diplomatického slovníku zastírajícího mnohdy nízké dobyvačné, mocenské sváry o nadvládu mezi světským panovníkem a zástupci rozpínající se římskokatolické církve.

Spor o ženu - konec přátelství

Srbovi s dramaturgyní Klárou Špičkovou se podařilo upravit střet idejí pro publikum, které je v ostravských divadlech uvyklé konzumovat inscenační lahůdky Lipuse, Deáka, Klimszy atd. Ti znamenitě ovládají, co se jinde daří jen sporadicky: sdělovat žánrově různorodé, divácky úspěšné příběhy.

Plastičtěji tak vystoupil, aniž Srba jakkoli oslabil filozofické poselství hry, i základní stavební kámen konfliktu mezi dvěma kumpány: Za jejich rozbrojem stála samozřejmě ženská, přesněji králova hamižnost uzurpující si i proti příteli Becketovi vladařské právo na Gvendolinu (Lada Bělašková).

Scénu ovládli Strnad a Viktora

Hra stojí a padá s ústřední dvojicí Jana II. a Becketa. František Strnad typově i herecky akcentoval královu bezohlednost, touhu po absolutní moci, zběsilost v řešení otázek kolem zmařeného přátelství. David Viktora na reprízách dozajista výrazněji odliší Becketovu "ideologickou" proměnu.

Z ostatních herců jsou pro smysl mocenských hrátek podstatní Jan Fišar (biskup Foliot), Tomáš Jirman (francouzský král Ludvík), Pavlína Kafková (Královna), Veronika Forejtová (Královna matka), Michal Čapka a René Bytroň (Mladý mnich, druhý z alternujících bohužel ve výkonu nevídaně vlažném)...

Becketa na ostravském jevišti vítám ale bez dalších výhrad. A s adresnou chválou nakonec: vzletně ponuré hudby starého rockera Oldřicha Veselého.

ND Ostrava v Divadle Jiřího Myrona - Jean Anouilh: Tomáš Becket. Přeložili Milena a Josef Tomáškovi. Režie Zbyněk Srba, dramaturgie Klára Špičková, scéna a kostýmy Jana Zbořilová, hudba Oldřich Veselý.