Olga Sommerová: O čem ženy nesní 3 

Třetí kniha zpovědí, čtrnáct rozhovorů s ženami, které dostaly hodně zabrat - od mužů, svých manželů. A co si o mužích dneska myslí? Ti, kterých se to hlavně týká, to číst asi nebudou, ale třeba se to rozkřikne: Jsou slabší než my. Ježíšmarjá, oni jsou takové pápěrky! (Hana, 48) Muži jsou slabí. (Bohdana, 40) ...co já poznala muže, byl to jen sobec a sobec. (Emilie, 82) Když si promítnu muže, které jsem v životě poznala, tak já snad nenarazila na chlapa, který by mě táhl výš (Jožka, 68) Podle mě jsou chlapi sráči a samolibí zmetci. (Lenka, 46) ...proč jsou dnes muži tak slabí, proč slábnou? (Marta, 40)

(Sláfka)

Alexandr Kliment: Piano v moři

Každá spisovatelská generace má svoje frontmany. Ti by však nemohli fungovat bez sparingpartnerů. To jsou autoři, jejichž pokora je větší než jejich ctižádostivost, jejich zdrženlivost jim brání pálit od boku; svá slova zvažují "dopředu" podobně jako šachisté svoje tahy. Myslí za sebe a neříkají my. Bez nich by literatura ztratila svou jistotu, pevný břeh. Nejsou to "božští rošťáci", spíše pozorovatelé kantovského nebe nad námi. Takový je A. K. Výběr z jeho publicistiky je rozdělen do dvou oddílů - Fejetony (z let 1981-2003, uveřejněné převážně v Literárních novinách) a ...jiné texty pod čarou ponoru (reflexe z let 1965-2003, včetně těch ze Salonu Práva). V roce 1981 Kliment v textu Bod nula napsal: Spisovatel vedle nadání a vzdělání potřebuje ještě jednu důležitou vlastnost jako Odysseus nebo Robinson. Tou vlastností je statečnost. Nezapomínejme na to, že být první, vepředu, znamená také požadavek být nejstatečnější...

(Concordia)

Z překladů:

Angela Carterová: Černá Venuše

Nevidíte v nás subjekt, nýbrž objekt, dobrý nanejvýš jako duch života a krásy, který krájí v kuchyni hovězí lůj. Roztrpčení Virginie Woolfové nad tím, jak málo se svět zajímá o nitro ženy, přetavila o dvě generace mladší britská feministka (1940- 1992) v osm medailonů, jež by sebecitlivější chlap nesvedl napsat. Ale ať už jde o pohled do duše Baudelairovy kreolské milenky, londýnské coury mezi indiány, hermafroditní existence ze Shakespearova svatojánského lesa, osudových žen notorika E. A. Poea anebo vražednice z jižanské veršovánky, pokaždé je sledujeme, nač myslí, jsou-li ponechány samy sobě.

(Přeložila Kateřina Hilská, Dybbuk)