Naopak lze s klidem konstatovat, že je jako každá jiná. Má svou vraždu, okruh podezřelých i zápletku.


Benjamin Black je umělecký pseudonym jednoho z největších současných irských literátů Johna Banvilla. Používá ho při psaní detektivek, jimiž si zpestřuje své romanopisectví, jež je ověnčeno Cenou irského PEN klubu nebo Cenou Franze Kafky. V českém překladu je Temná pavučina jeho čtvrtou detektivkou.


Inspektor Hackett v ní vyšetřuje smrt tiskového magnáta Richarda Jewella. Black ale více sleduje práci Hackettova starého přítele, patologa Quirka, jenž se umí dostat mezi dublinskou elitu a jako nadaný amatér posunout vyšetřování o kus kupředu. Tak to v literatuře chodí drahně let, byť od reality je to na hony vzdáleno.

Temná pavučina přináší případ ne tolik zapeklitý, nicméně se zajímavou vedlejší linií. Tou se ale Black zprvu příliš nezatěžuje a čtenáře k ní nepouští. Místo toho nabízí nenápadité vztahové zápletky, které sotva drží pohromadě, a u některých se ukazuje, že pro vyšetřování, a tedy ani příběh, nemají valnou důležitost.


První část knihy je plná zdlouhavých popisů i dialogů, v nichž méně by bylo více, respektive to vypadá, jako by Black psal úkol na počet řádků, nikoli kvůli jeho smyslu.


Větší spád má naštěstí druhá část knihy, v níž se jeden z jasných podezřelých ukáže být tím nejpodstatnějším. Blackův trumf je ale v odhalení okolností, za kterých k činu došlo. V tom je nápaditý a autorsky velmi důvěryhodný.

Temná pavučina není detektivka, při které by se čtenář byť jen na okamžik bál. Jestliže ale v jejím úvodu zdlouhavé popisy a dialogy často jen zaplňují papír, ve finální části by si ještě pár stránek pro dokreslení okolností zasloužila.

Benjamin Black: Temná pavučina
Moba, překlad Martina Knápková, 268 str., 269 Kč

Celkové hodnocení 60 %