Bojovat za světový mír je sice stále aktuální, ale ukázalo se, že poněkud neúčinné, a navíc zprofanované. Příběh sám o sobě je chatrný a brán vážně působí jako omšelá agitka. Tak co na těch Klarinetech vlastně stojí za oživení? Především hravost, kterou výpravný film z roku 1964 téměř zcela zlikvidoval, a pak samozřejmě písničky, z nichž se za více než padesát let od premiéry staly hity.

Tohle všechno Jiří Suchý moc dobře ví, takže naivitu příběhu neskrývá, ale naopak ji posílil tím, že zázrak páše jaksi nevědomky (ale trochu i naschvál) nevinné dítě, vojenská posádka je opravdu hodně zapadlá a pro sebe a Jitku Molavcovou připsal dva komedianty ve výslužbě, kteří omšelost a jistou melancholii celého dění jen podtrhují.

Ale ono o tu přeměnu zbraní v nástroje vlastně ani moc nejde, ostatně návrat zbrojního arzenálu v závěru projde téměř bez povšimnutí. Jde především o důvod ke kabaretu, písničkám a muzicírování, což publikum tak jako tak od Klarinetů očekává.

Takže se ve druhé polovině dočká své Babety, nestárnoucí Je nebezpečné dotýkat se hvězd i Terezy, pravda poněkud ironií postižené. A spousty nových písniček navíc, i když si myslím, že těch „starých“ mohlo být klidně i víc. Všichni aktéři nových Klarinetů nejen dobře zpívají, ale také obdivuhodně ovládají své proměněné zbraně, především dívčí trio Magdalena Jedličková, Veronika Tichá a Eliška Hurábová je výtečné, o výše zmíněné dvojici Molavcová – Suchý ani nemluvě.

Michal Stejskal a Felix Slováček jr. zatím lépe muzicírují, než hrají své postavy, ale reprízy jistě srovnají i zbytečné pauzy a temporytmus první poloviny. Takže nakonec mají nové Klarinety na onu diváckou tutovku celkem spolehlivě zaděláno.

Jiří Suchý: Kdyby tisíc klarinetů
Režie, návrh kostýmů a scény Jiří Suchý, hudební nastudování Jakub Přibyl a Jiří Svoboda, premiéra 20. září 2013 v Divadle Semafor Praha.

Celkové hodnocení 70 %