Článek
Jak vznikla idea napsat nové dílo právě pro Prahu?
Dozvěděl jsem se, že dirigent Jiří Bělohlávek chce uvést mou skladbu jako poctu k mému životnímu jubileu, a nechtěl jsem, aby orchestr hrál něco staršího. Poslal jsem mu partituru nové věci, kterou jsem napsal pro Prahu. Vznikla jako úprava části mé 3. symfonie z roku 1995. Praha, kterou mám tak rád, si zaslouží světovou premiéru.
Musím říct, že ji s orchestrem zahrál nádherně. Je to po klarinetovém koncertu druhá skladba, kterou jsem psal pro Českou filharmonii.
Jste sám i dirigent, šéfujete ve Varšavě tamní Sinfonii Varsovie. Často uvádíte Dvořákovy skladby?
Jeho symfonie jsou na našem programu. Hraji je i s dalšími orchestry, je to jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů.
Oba pražské koncerty byly poctou k vašim listopadovým osmdesátým narozeninám. Budou i v Polsku také nějaké připomínky vaší tvorby?
Díky mé ženě Elžbietě ano. Zorganizovala ve Varšavě Týden Pendereckého, na který přijedou dirigovat i čtyři světoví dirigenti včetně Jiřího Bělohlávka. Střídavě budou dirigovat každý jednu mou skladbu.
Kromě hudby jste znám jako sběratel a pěstitel stromů. V Luslawicích máte největší arboretum ve východní Evropě. Jak jste se k tomuto koníčku dostal?
Zřejmě trochu geny po dědečkovi, který miloval stromy a učil mě je v dětství znát.
Jak to stíháte při vaší stálé aktivitě dirigentské a skladatelské?
Mám na to lidi, to bych sám nemohl. Mám tam kolem sedmnácti set druhů stromů, ale už jsem zastavil veškeré rozšiřování a část obrovské zahrady jsem nechal pro Evropské hudební centrum, které existuje od května tohoto roku. Nechal jsem postavit moderní budovu s mnoha sály, ten největší pro koncerty má sedm set padesát míst. Chci, aby se tam vzdělávali mladí lidé z celého světa v hudbě. Pořádáme tam koncerty, a přestože to je asi sto kilometrů od Krakova v menší obci, máme plno i na běžných koncertech.
Za osmdesát let jste prošel různými etapami – od avantgardy až po současnou syntézu téměř neoromantickou. Na které období vzpomínáte nejraději?
Zásadně nedělím život na etapy. Beru svůj život jako nepřerušené usilování a tvorbu a v něm samozřejmě bylo asi nejdůležitější období počátků, kdy jsem začal skládat experimentálně koncem padesátých let a pracoval jsem v elektronickém studiu ve Varšavě.