Hlavní obsah

Krzysztof Penderecki: Bylo radostí napsat dílo pro Prahu

Právo, Vladimír Říha

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ke dvěma koncertům přijel do Prahy nejznámější polský skladatel současnosti Krzysztof Penderecki. Na prvním uvedla ČF premiéru jeho Adagia pro smyčce jako poctu autorovi k jeho jubileu, na druhém na polském velvyslanectví zněla jeho komorní díla v provedení polského dua Patrycja Piekutowska – Beata Bilińska.

Foto: Dvořákova Praha/Petra Hajská

Krzysztof Penderecki při premiérovém koncertu Dvořákovy Prahy

Článek

Jak vznikla idea napsat nové dílo právě pro Prahu?

Dozvěděl jsem se, že dirigent Jiří Bělohlávek chce uvést mou skladbu jako poctu k mému životnímu jubileu, a nechtěl jsem, aby orchestr hrál něco staršího. Poslal jsem mu partituru nové věci, kterou jsem napsal pro Prahu. Vznikla jako úprava části mé 3. symfonie z roku 1995. Praha, kterou mám tak rád, si zaslouží světovou premiéru.

Musím říct, že ji s orchestrem zahrál nádherně. Je to po klarinetovém koncertu druhá skladba, kterou jsem psal pro Českou filharmonii.

Jste sám i dirigent, šéfujete ve Varšavě tamní Sinfonii Varsovie. Často uvádíte Dvořákovy skladby?

Jeho symfonie jsou na našem programu. Hraji je i s dalšími orchestry, je to jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů.

Oba pražské koncerty byly poctou k vašim listopadovým osmdesátým narozeninám. Budou i v Polsku také nějaké připomínky vaší tvorby?

Díky mé ženě Elžbietě ano. Zorganizovala ve Varšavě Týden Pendereckého, na který přijedou dirigovat i čtyři světoví dirigenti včetně Jiřího Bělohlávka. Střídavě budou dirigovat každý jednu mou skladbu.

Kromě hudby jste znám jako sběratel a pěstitel stromů. V Luslawicích máte největší arboretum ve východní Evropě. Jak jste se k tomuto koníčku dostal?

Zřejmě trochu geny po dědečkovi, který miloval stromy a učil mě je v dětství znát.

Jak to stíháte při vaší stálé aktivitě dirigentské a skladatelské?

Mám na to lidi, to bych sám nemohl. Mám tam kolem sedmnácti set druhů stromů, ale už jsem zastavil veškeré rozšiřování a část obrovské zahrady jsem nechal pro Evropské hudební centrum, které existuje od května tohoto roku. Nechal jsem postavit moderní budovu s mnoha sály, ten největší pro koncerty má sedm set padesát míst. Chci, aby se tam vzdělávali mladí lidé z celého světa v hudbě. Pořádáme tam koncerty, a přestože to je asi sto kilometrů od Krakova v menší obci, máme plno i na běžných koncertech.

Za osmdesát let jste prošel různými etapami – od avantgardy až po současnou syntézu téměř neoromantickou. Na které období vzpomínáte nejraději?

Zásadně nedělím život na etapy. Beru svůj život jako nepřerušené usilování a tvorbu a v něm samozřejmě bylo asi nejdůležitější období počátků, kdy jsem začal skládat experimentálně koncem padesátých let a pracoval jsem v elektronickém studiu ve Varšavě.

Reklama

Výběr článků

Načítám