Článek
Čtenář se nemusí bát, že by se nehnul od moře, které Floridu omývá. Pravda, základem je parta, která se schází na nudistické pláži. A stejně jako je Lamberk hrdý na to, že se narodil v Československu, byť ho hned po studiu opustil a zamířil tehdy do amerického exilu, tak i přátelé z jeho „party“ mají svou vlastní „národní“ vůni. Včetně Tomáše Kolowrata, na kterého vděčně vzpomíná, byť všechny ostatní zásadně představuje jen křestními jmény.
Jako Polku Janinu, kdysi prosperující „soudružku“, která se s koncem studené války dokázala vžít do kapitalistického prostředí s nemenším úspěchem.
Sám autor přiznává, že je zvědav, co jeho portrétu řekne, protože s kritickým soudem prošla předcházející knížky. Řekl bych, že se nemusí bát, protože Lamberk je člověk i spisovatel laskavý.
Bystrý pozorovatel, který dobře ví, že každý člověk je minimálně spojen s jedním příběhem. Jako Kubánec Julio, Maria a Pepino, Brien s Peterem nebo Gerhard a Pierro.
Zvlášť poslední dvojice, která na miamskou pláž jezdila z evropské zimy z Pádské nížiny, s vědomím, že jejich předkové tam žili ještě v Rakousku-Uhersku, si zasloužila jeho větší pozornost. Autor citlivě vnímá vztah obou mužů a nakonec se na návštěvu už jen jednoho z nich dokonce vydává.
Kdo se chce dozvědět cosi víc o lidských citech, ten by neměl Lamberkovu knihu minout.
| Jiří Lamberk: Příběhy z miamské pláže |
|---|
| Malý princ, 120 stran, 149 Kč |