Od loňské premiéry sklízí jedno ocenění za druhým, mezi jinými Českého lva – cenu České filmové akademie. Stejná instituce také produkčně zajišťuje seznam filmů, které mohou být nominovány na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Navzdory úspěchům však v tomto seznamu Vondráčkův film několik dní chyběl.

„Dozvěděl jsem se to úplnou náhodou. Sám jsem členem ČFTA, a proto mi domů přišly formuláře s možností hlasovat. Svůj film jsem však na nich ke svému údivu nenašel,“ popisuje Vondráček.

Důvodem mělo být údajné nesplnění jedné z podmínek soutěže, kterým je nasazení snímku do jednoho kina na sedm dní v řadě. „I od stolu přes internet jsem si ale lehce ověřil, že tuto podmínku Láska v hrobě splnila.“ Jak k tomu došlo? Filmová akademie se totiž opírá výhradně o tvrzení distributora filmu a jím dodaná data už nekontroluje, ačkoli je garantem soutěže. Proto požádal Terezu Rychnovskou z vedení akademie o osobní schůzku a urychlené zjednání nápravy: hlasování končí 20. září. Z jejího průběhu byl ale režisér silně roztrpčen.

„Požádal jsem, aby poslali akademikům poštou nové formuláře, na nichž bude uveden i můj film. Bylo mi však odpovězeno, že chybu učinil distributor, a ne akademie, která proto nebude platit poštovné. Poslat informaci pouze e-mailem jsem odmítl, vím totiž, že část akademiků s e-mailem nepracuje. Mám právo jít do soutěže a chci ho využít s rovnými šancemi. Také mě zarazil výrok paní Rychnovské, podle níž Láska v hrobě jako dokument stejně nemá šanci mezi hranými filmy uspět. Mám prý být realista,“ popisuje Vondráček svoji verzi. Paradoxně právě ten den na festivalu v Benátkách zvítězil italský dokument o životě lidí kolem římské dálnice – poprvé v historii v konkurenci hraných filmů.

Tereza Rychnovská ovšem tato Vondráčkova tvrzení popírá a naopak upozorňuje na to, že ještě ten den byli akademici – na náklady akademie – obesláni jak poštou, tak elektronicky s upozorněním, že pokud již hlasovali pro jiný film, dostanou možnost svoji volbu změnit.

Láska v hrobě je v tomto ohledu smolař: než začala sbírat ceny, nebyla dvakrát přijata na jihlavský festival dokumentárního filmu. „Jak jsem se později dozvěděl ze zákulisí, na film se ani nepodívali. V zahraničí organizátoři oproti tomu všechny snímky poctivě zhlédnou,“ tvrdí Vondráček. Že i akademici hlasují o filmech, z nichž část neviděli, bylo už v minulosti medializováno jako problém.

Také Tereza Rychnovská přiznává, že film Láska v hrobě neviděla. „To ale nemá žádnou souvislost s tím, že film chybou distributora vypadl. Celé je to lidské pochybení, ke kterému bohužel může dojít.“

Jméno konkrétního člověka z distribuční společnosti, který špatně sečetl promítací dny, je jí sice známo, zveřejňovat ho však nechce – stejně jako odmítá spekulace o tom, že za Vondráčkovým přechodným vyřazením stojí snahy producentů jiných filmů o vyřazení velkého konkurenta.

Místo toho slibuje: „Všechny nás to opravdu mrzí a za tuto nepříjemnou situaci se cítíme částečně zodpovědni. Do budoucna vyvodíme takové závěry, aby se již neopakovala.“