Evropa konce 19. století je divoké místo. Kromě chudoby a chorob v ní totiž řádí i monstra (která se později proslaví v hororech studia Universal): Vlčí muž, Dracula, Frankensteinovo monstrum, plus mnohá další. Proti nim bojuje Gabriel Van Helsing (mladší a pohlednější bratr TOHO Van Helsinga), starodávný James Bond, tajný agent tajné lóže, která sídlí ve Vatikánu a sdružuje v sobě zástupce většiny existujících náboženství. A tentokrát se (po krátkém extempore v Paříži) náš superhrdina (Hugh Jackman) se svými superzbraněmi a komickým fráterem musí vydat do Transylvánie, kde spojí síly s Annou - zabíječkou vlkodlaků (Kate Beckinsaleová), aby se utkal nejen s Draculou a Vlčím mužem (což je pravděpodobně totéž co vlkodlak), ale také s třemi Draculovými nevěstami, s tucty dalších upírů, se stovkami létajících upířích fetusů a s jedním vesnickým hrobníkem. Ke slovu přijdou exotické megazbraně, časoprostorová brána, svěcená voda i obraz s animovaným trojrozměrným rébusem.

Abyste vůbec byli schopni film Van Helsing jakkoliv akceptovat, nesmíte používat mozek. Nejdříve musíte vypnout centra vyšší logiky o přestat uvažovat o scenáristických podivnostech jako "Početná skupina lidí se vydává na lov vlkodlaka, přičemž pouze jeden z nich si vezme stříbrné střelivo" nebo "Vlkodlak skočí na střechu kočáru a ta díky tomu okamžitě začne hořet". Pak musíte vypnout i selský rozum a přestat se zabývat tím, jak může člověk přežít prohození cihlovou zdí a jak může šest koní s kočárem přeskočit pět metrů širokou propast. To ale zatím neberte jako kritiku. Je mnoho filmů, u kterých jsem bylo nucen podobně vypínat mozek nebo jeho části a přesto jsem odcházel z kina navýsost spokojen - jmenujme třeba Den nezávislosti nebo Hvězdnou pěchotu. Ale rozhodně je nějaký podstatný rozdíl mezi těmito dvěma filmy, které jsem viděl snad tucetkrát, a Van Helsingem, na kterého se znovu hned tak nepodívám. V čem ten rozdíl může být?

Do značné míry to bude v hercích. Hugh Jackman je nevýrazný, Kate Beckinsaleová opravdu neumí hrát a Richard Roxburgh je pravděpodobně nejtrapnějším Draculou, jaký se kdy na filmovém plátně objevil. Nejen, že je naprosto nevhodný typově (viz fotografie), ale chová se jako homosexuál-exhibicionista a čas od času bez zjevného důvodu křičí "Ou jés, muhahahahaha!", přičemž kamera letí směrem od něj, rotuje a hraje k tomu démonická hudba. Čímž se plynule dostáváme k Stephenu Sommersovi (Chobotnice, obě Mumie), který dostal k dispozici téměř 150 miliónů dolarů a rozhodl se podle vlastního scénáře tlačit na pilu od začátku až dokonce s elegancí parního válce na výstavě bonsají. Při úvodní černobílé scéně (zrození Frankensteinova monstra) to ještě působí roztomile stylově ("Igore, žije!"), ale když okamžitě následuje souboj s panem Hydem v Notre Dame, dojde nám, že Sommers hodlal tímto tempem hnát celý film, což se mu nepodařilo a ani podařit nemohlo, bez ohledu na to jak kamera Allena Daviaua divoce poletuje a hudba Alana Silvestriho neúnavně burácí i v okamžicích, kdy se nic napínavého nebo vizuálně zajímavého neděje. Akční scény svou videoherní nadupaností hravě překonávají nové Star Wars nebo druhou Mumii a prostocviky kamery (ze kterých je jasné, že nemohlo jít o skutečnou kameru a většina toho, co vidíme, je digitální) jsou po pár desítkách minut skutečně otravné (a věřte mi, že já nepatřím k lidem, kteří si normálně na přehnanou vizuální stránku filmů stěžují). Je pravda, že většinou "je na co se koukat", ale padouchové i hrdinové se brzy stanou pouhými figurkami ve videohře, kterou navíc ani nemůžete ovládat a hraje ji za vás někdo jiný, komu to moc nejde. A ne, nehodlám přistoupit na teorii, že to všechno je vrcholně sofistikovaná pocta oněm roztomile naivním starým hororům.

Filmu trvá hodně přes dvě hodiny než dokodrcá až k pointě, která má pravděpodobně spočívat v odhalení, že Van Helsing je vlastně Archanděl Gabriel, který ztratil paměť, a k posledním dojemným záběrům, které vypadají jako konec Teletubbies (ano, opravdu) a kino se při nich hurónsky smálo. Ale neděste se, že jsem vám zkazil překvapení, protože je to opravdu úplně jedno. Do Van Helsinga bylo jako do dortu pejska a kočičky nacpáno úplně všechno a výsledek je zcela nepřehledný, byť je plný dialogů. Jak máme brát vážně nějaké vysvětlování motivů a vzájemných vztahů příšer, když si nejsme ani jisti na kterém ze tří (nebo čtyř?) hlavních hradů se právě nacházíme a hrdinové se prostým střihem přenášejí z místa X do místa Y, přičemž těsně předtím dlouho a namáhavě putovali z místa Y do místa X.

Pokud by se vyházela většina vysvětlování a "motivačních scén", možná by se na výslednou osmdesátiminutovou přehlídku triků dalo dívat jako na bláznivou akční grotesku a důkaz (dosti proměnlivých) schopností několika trikových studií (včetně ILM a Weta), ale v existující podobě je Van Helsing na grotesku příliš rozvleklý a na "normální film" katastrofálně nevydařený. Z pokusů o "vyvolání emocí" se v celém filmu nepovedl snad ani jeden (například Anna uprostřed zabíjení monster zničeho nic smutně prohlásí "Nikdy jsem neviděla moře") a i takové Liga výjimečných je ve srovnání s Van Helsingem filosofické komorní dílo.

Kdyby dnes žil Ed Wood a dostal k dispozici takovou hromadu peněz (čtyři miliardy Korun, proboha!!!), představuji si, že by vzniklo něco jako Van Helsing. A nejeden divák by se u toho bavil. Pokud by byl trochu přiopilý. Ale málokterý na těch místech, na kterých to režisér měl v úmyslu.

P.S: Marka Vašuta jsem si nikde ve filmu nevšiml.

(Tato recenze vyjde v červnovém čísle měsíčníku Cinema. Na Novinkách přetištěno se svolením slečny šéfredaktorky.)

Premiéry týdne

Kromě Van Helsinga vám naše kina nabídnou veskrze průměrnou černou komedii Dannyho DeVita BABA NA ZABITÍ a docela zajímavý skotský nezávislý film INTERMISSION (pravděpodobně je to taky černá komedie) s Colinem Farrellem v jedné z mnoha rolí (pokud máte rádi Tarantina nebo TRAINSPOTTING, jděte na to).

Ve zkratce...

Na oficiálních stránkách je zdarma ke stažení velmi zajímavý soundtrack k filmu MISTŘI.

Další příklad toho, jak splývá svět videoher se světem filmu.

Zpěvačka Pink bude hrát zpěvačku Janis Joplinovou v životopisném filmu Penelope Spheerisové.

Pro všechny fanoušky STAR TREKU: V téhle aukci si můžete pořídit kompletní stylový byteček!

Steven Spielberg bude natáčet drama podle skutečných událostí: O teroristech a rukojmích na olympiádě v Mnichově v roce 1972.

A na téhle stránce je fakt libová reklama na fakt libovou hračku.