Článek
Elton John se pomalu stává Američanem. Zamiloval si tu zemi, tráví v ní mnoho času a evidentně nasává atmosféru tamní hudby. I tak lze vysvětlit, proč se na albu objevují skladby tolik ovlivněné gospelem, jazzem, blues nebo country. To všechno jsou americké hudební styly, a byť se jim Elton John ve své předešlé tvorbě nevyhýbal, tentokrát na nich své nové písně postavil. Producentem kolekce je ostatně Američan T-Bone Burnett, chlapík, který má na zaoceánské scéně velmi silnou pozici, a to jako zpěvák, skladatel a producent. Texty pak napsal Bernie Taupin, s nímž Elton John spolupracuje už od roku 1967. Jak vidno, múzy i okolnosti byly albu příznivě nakloněny.
Nálada písní se ovšem nezměnila. I na tomto kompletu jsou vedené ve středním tempu, i tentokrát je v nich kladen větší důraz na pěvecké linky než na kapelní doprovod. Hlas Eltona Johna písničkám vévodí, vede je, dává jim náladu a lesk. Po devětačtyřiceti letech na hudební scéně je jeho výraz uklidňující, pevný a intonačně bezchybný.
Je tu i piano, nástroj, který k Eltonu Johnovi neodmyslitelně patří. Že společně s jeho hlasem tvoří charakteristické prvky desky, jenom dokládá, že dospěl do stadia, kdy potvrzuje pozici a přitom činí krok směrem, který ho léta přitahoval. Je to vlastně zábava, není třeba nikomu nic dokazovat. Elton John nahrál dobré album, o které se bude moci na probíhajícím světovém koncertním turné směle opřít.
Elton John: The Diving Board |
---|
Universal Music, 57:40 |