Na pozadí vcelku banálního policejního případu se rozvine portrét nefunkční rodiny, kde jsou všichni nešťastní. Starostlivá, ale i bezohledná a diktátorská matka utlačuje jak muže, tak syna. Producíruje se v drahém kožichu se svými kreditními kartami a syna zbytečně rozmazluje, na druhou stranu chce kontrolovat všem život, uráží jeho družku i svého dobráckého přitroublého manžela.

Začne tlačit na policii přes známosti, současně přemlouvá svědka, aby zfalšoval výpověď. Ten si ovšem řekne částku tak nepřiměřenou, že na něj zanevře. Rozjíždí válku, ale apatickému synovi je to jedno. V dojemné scéně ji jen prosí, ať už přestane telefonovat a řídit jeho život.

Dominantní postava

Scénář obstojný, není však asi hlavním důvodem, proč by film mohl zaujmout. Jde spíše o herecké výkony, zejména stojí za to dominantní matka (Luminita Gheorghiu), patologicky soustředěná na jediného syna, sobecká, namyšlená, ale hroutící se, když se rozpadá její vysněný obraz o rodině, která nikdy neexistovala. Syn se distancuje, otec spíše mlčí.

Pozice dítěte má pomalý rozjezd a obsahuje několik lehce zbytečných záběrů (matka kouří, matka chodí po bytě), ve výsledku se ale Netzerovi podařilo natočit opravdově působící drama o nenormálních matkách a trochu i o rozkladu postkomunistické společnosti.

Celkové hodnocení: 70%