Vedle nich si v epizodních rolích zahráli například publicisté Ondřej Neff, Tomáš Baldýnský a Luděk Staněk, spisovatel Jiří Walker Procházka, hudebník ze skupiny Doctor P. P. a mnozí další. 

Vzhledem k minimálnímu rozpočtu vznikal film v doslova partyzánských podmínkách.

Jak vznikl nápad, natočit komedii s zombie tématikou? U nás to není zrovna nejvyhledávanější žánr.

Zombíci jsou pro nás se Štěpánem (scénárista Štěpán Kopřiva, pozn. red.) symbolem zábavné pokleslosti a smysl života zase symbolem neodbytné reality. Spojit tyhle dvě věci znamenalo chvíli si namlouvat, že život nějaký smysl má, že existuje něco po něm, nebo se alespoň 82 minut bavit tím, jak lítaj mozky jiných lidí vzduchem.

Nemyslíš, že jen slovo zombie v podtitulu odradí publikum. Zombie rovná se horor a na ty chodí jen puberťáci?

Kupodivu se ukázalo, že oproti našim očekáváním se film líbí i děvčatům, starším hipíkům z Variety, Mirce Spáčilové a hochům z prestižního newyorského festivalu Tribeca. Takže my puberťáci, kterým je to primárně určeno, jsme najednou v docela zajímavé společnosti.

Proč jste se rozhodli, že do natáčení nakonec půjdete touhle partyzánskou cestou, prakticky bez rozpočtu?

Což znamená natáčení po nocích za provozu a nejistota, zda se nám to vůbec podaří dokončit a dostat do kin. Ono to ale souvisí. To, že nám hafo lidí nezištně pomohlo (Ondřej Neff, který nikdy netočil, vedle Jaromíra Kaliny, jednoho ze tří nejlepších evropských steadicamistů, který umí se svým strojem i na kolečkových bruslích) se stalo mimo jiné proto, že věděli, že pokud ne oni s námi, tak už nikdy. Že tady prostě nikdo černou/hororovou komedii nenatočí.

Na filmu jste pracovali spolu se Štěpánem Kopřivou, s kterým jste spolupracoval již dříve (Byl jsem mladistvým intelektuálem, scénář k seriálu Místo nahoře). V čem se lišilo psaní scénáře pro Choking Hazard od předchozích?

Mým producentstvím. Ono připravovat film finančně, kreslit storyboard a ještě psát scénář se nedá stihnout za den. Takže Štěpán psal scénář, kreslil storyboard a občas jsem ho donutil vyrazit na nějakou tu obchodní schůzku. Docela pohoda. Ale než jsem ho k tomu vychoval a mohl se naplno věnovat posilovně, to chtělo docela dost času.

Už ve filmu Byl jsem mladistvým intelektuálem nevyházejí intelektuálové zrovna nejlépe, no řekněme naopak. A jedna z hlavních postav slepý filozof dr. Reiniš v podání Jaroslava Duška v Choking Hazardu je jen autoritativní blb uzavřený v citátech slavných filosofů. Co proti intelektuálům vlastně máte?

V Chocking Hazard je dr. Reiniš nadčlověk. Slyší švába jít, chytá víčka od Mattonky a je nesmrtelný. Co máš proti nadlidem?

Co pro tebe bylo při vzniku filmu nejtěžší?

Neusnout.

Co tě překvapilo? A jakou sis z toho odnesl zkušenost?

Že mučit lidi nedostatkem spánku je docela efektivní.

Ve filmu účinkují jak profesionální herci, tak amatéři. S kterými se ti lépe pracovalo?

S těmi, co nejmíň odmlouvali.

Pro všechny určitě bylo překvapení návrat Dády Patrasové v roli Femme fatale na plátno? Proč jste se rozhodli pro ni?

Prý to vymyslela moje manželka, která pracuje v Kouzelné školce jako dramaturgyně. Ale ona tvrdí, že vymyslela i námět Místa nahoře. Vsadil bych se, že totéž si myslí i Štěpán o sobě. Já naštěstí bezpečně vím, že jsem to strávil v důstojném klidu posilovny.

Dr. Reiniš ve filmu řeší jak má zemřít filosof. Jak má zemřít filmař?

Dobrá otázka. (Miluju, když takhle zpovídaný jednou až dvakrát glosuje novinářův dotaz, tak proč si neudělat navzájem dobře, že?). Jak má zemřít filmař. Asi jako zazobaný producent.

Celý podtitul filmu zní "Zombie komedie o hledání smyslu života". Co je tedy smysl života?

Vyraž do kina a... No, nebudu ti nalhávat, že se to dozvíš hned v prvním dílu, když se Štěpánem plánujeme ještě další dva.