Fanoušci, většinou z řad náctiletých (i když se našlo i několik starších), se při pobytu na akci oblékali po vzoru svých komiksových a filmových hrdinů a svá módní vyjádření plánovali i mnoho měsíců dopředu.

„Nejtěžší bylo vymyslet, jak připevnit na záda tolik drátů,“ řekla nepřehlédnutelná studentka Michaela Knoppová. Na tváři měla bílou barvu, výrazné čočky a na zádech celou soustavu kabelů. „Představuju počítač z jedné hry, tedy jeho polidštěnou verzi.“

Otázka, jestli ostatní mají šanci rozpoznat její předobraz, ji nevyvedla z míry. „Dost z nich se chytá,“ odpověděla. O anime se začala zajímat na střední škole. Fascinovala ji jeho odlišnost od běžné filmové produkce.

Takových výrazných postav bylo na Adviku víc. Brzy však i nezasvěcenec přišel na to, že podobné akce nejsou zdaleka jen o důmyslných kostýmech, knihách a filmech. Cenná je totiž především energie, kterou fanoušci vytvářejí.

Bylo patrné, že anime a manga pro ně nejsou jednorázovým koníčkem. Mnozí z nich se díky nim začnou zajímat o bojová umění, japonskou kulturu a zemi vůbec. Jsou nadšení, ve svém oboru slušně vzdělaní a extravagantní styl k nim patří, stejně jako kravata k upjatému manažerovi. Jedním z rozdílů mezi nimi je však ten, že na mladého otaku (nadšence do anime, mangy a počítačových her) se nesrovnatelně lépe dívá.