Článek
Jedním z největších lákadel byli američtí thrashmetaloví věrozvěsti Anthrax. Jejich vystoupení dominovala ostrá řezavá kytara, kterou třímal v rukou Scott Ian, a vypjatý vokál Joeye Belladony. Ten kromě zpěvu cvičil se stojanem mikrofonu, hecoval publikum a vztahoval ruce k nebi.
Nebesa ho nakonec vyslyšela a otevřela své brány. Na plochu začaly padat provazy deště. Lidem to však nevadilo a křepčili v loužích i v bahně. Jejich pohyb vygradoval hlavně u skladeb I Am the Law či předělané T.N.T. od australských AC/DC. Anthrax jim za to při závěrečné děkovačce složili hold.
Velkou diváckou podporu měla i britská gotická legenda Fields of the Nephilim v čele s charismatickým zpěvákem Carlem McCoyem. Obavy, že ortodoxní metalisté skupinu nepřijmou, vzaly za své už při první písni. Hutný, syrový a temný zvuk zapadal přesně do kontextu festivalu, takže skladbám Moonchild nebo Dawnrazor aplaudoval spokojený dav.
V dobrém světle se ukázaly skupiny ze Švédska. Meshuggah tančili v rudém oparu válečné tance, zatímco jejich crossoveroví krajané Clawfinger rapovali do smršti ostrých kytar a odsekávaných riffů
In Flames, jedna z hlavních hvězd festivalu, křížící hřmotný death metal s melodickými pasážemi, oblažili své fanoušky hity Trigger nebo Cloud Connected. Na škodu byly poněkud zdlouhavé proslovy mezi skladbami, ale celkově kapela očekávání splnila.
Velkým kladem festivalu byla jeho žánrová pestrost, milovník tvrdé hudby si mohl vybírat mezi rozličnými odnožemi heavy metalu. A navíc několikrát narazil i na nějaké milé překvapení. Právě kvůli tomu jezdí na Brutal Assault fanoušci nejen z Evropy, ale třeba až z Austrálie.
Velkým kladem festivalu byla jeho žánrová pestrost, milovník tvrdé hudby si mohl vybírat mezi rozličnými odnožemi heavy metalu. A navíc několikrát narazil i na nějaké milé překvapení. Právě kvůli tomu jezdí na Brutal Assault fanoušci nejen z Evropy, ale třeba až z Austrálie.
Celkové hodnocení 80 %