Zejména Vasksovo dílo reflektující uplynuvší dramatický XX. věk je mimořádné. Má uzavřenou formu, vrací se do ticha, z něhož se v úvodu vynořil motiv lidové písně. Skladba postupně nabývá na dramatičnosti, která se stupňuje v bohatě strukturovaném Chorálu, aby vyvrcholila v Toccatě II, po níž opět dojde na ohlasy lidové písně předznamenávající závěrečné zklidnění. Ve skladbě jsou zřetelné nejen paralely s tvorbou Šostakoviče, k němuž se Vasks hlásí, ale i Schnittkeho. Je to zatím nejlepší dílo, které Kronos s novou cellistkou Jennifer Culpovou natočil. Snese srovnání s vrcholnými alby z počátku 90. let i kompletní nahrávkou Schnittkeho kvartetní tvorby.

Také houslista Gidon Kremer, kterého proslavila interpretace piazzollovských tang  přišel se nahrávkou rozsáhlejších kompozic, byť na tak výjimečnou. Desjtanikov ve svých Ruských ročních obdobích nejde do takové hloubky, místy končí jen u pohrávání si náladami a ohlasy lidových písní. Také Raskatov končí u pouhého postmoderního si pohrávání s velkým díly minulosti - nečerpá ovšem z Vivaldiho, ale z Ročních období Čajkovského. Album je sice přístupné, ovšem už vzhledem k volbě děl zůstává ve stínu desky Silencio s nahrávkami Pärta a Glasse.

Gidon Kremer & Kremerata Baltica: The Russian Seasons

Nonesuch /Warner Music 55:09

Kronos Quartet - Péteris Vaska: String Quartet No. 4

Nonesuch /Warner Music 32:12