Informace o sobě autor pečlivě tají. Na tiskové konferenci v Praze neřekl nic určitého. Jeden z mála známých faktů je, že se narodil v roce 1961 "v jedné kolínské zpovědnici - naneštěstí evangelické," jak sám dodává. Od roku 1990 pracuje pro přední německé časopisy a noviny. Během reportážní práce ho zaujala tématika devótních gest a společenských rituálů. Všiml si, že jinak se člověk chová v kostele, jinak na volební schůzi, jinak v televizi a úplně jinak v erotickém salonu. Arnold prošel tato různá prostředí v kosmopolitním městě Kolíně nad Rýnem a všude skrytě i veřejně fotografoval.

Vznikl tak unikátní cyklus, který poprvé v souboru předvádí právě v Praze. Úžasná série pochází z interiéru kolínské katedrály. Krok za krokem autor sleduje obřadnost liturgických gest, předepsaný katolický rituál k oslavě boha. A tyto snímky konfrontuje s kampaní při volbách německého kancléře v letech 1998 a 2002.

"Všiml jsem si, že editoři v časopisech a novinách obyčejně vyhledávají takové fotografie, které jsou maximálně blízké klišé. Vždy jsem chtěl fotografovat politiky také jinak. Tak, jak nejsou obvykle prvoplánově prezentováni. Narušit jejich mediální obraz," tvrdí Arnold.

Nic z toho, co prezentuje v Praze, nepřipomíná vítězné snímky Word Press Photo. Je to moc viděná v císařových nových šatech. Krutě obnažená tak, že náhle není co skrýt a zamaskovat. Snímky jsou inspirovány dramatickým uměním. Arnold o sobě prozradil, že ho hodně ovlivnilo moderní divadlo. "Nabízí drama v gestech a expresi v pohledech. A to chci dostat i do svých fotografií," říká.

Na otázku Práva, jak vnímá moc a rituál v současné německé politice, Arnold odpověděl: "V poslední době tu dominuje touha po ceremoniálnosti. Když byl ještě hlavním městem Bonn, tak se podobný rys nijak výrazně neprojevoval. Co však politická garnitura odešla do Berlína, jsme svědky rozmachu pompéznosti. Není to jen rys německý. I ve Francii a Anglii najdeme podobné snahy. Dokonce bych řekl, že Německo chce v tomto ohledu něco dohnat - po uplynulé éře skromnosti."

Katolickou církev Arnold představuje jako zvláštní instituci určenou k budoucímu spasení lidstva. Politiky vidí jako rétorické figurky, kteří nabízejí lidstvu vykoupení už dnes. Média se v jeho vizi mění v reklamní velkovýrobnu lidských citů a vášně. A k tomu přidává svoje vidění osobitého světa zábavního průmyslu prostitutek a pasáků. Suma sumárum: nezkreslená podoba lidských tužeb a vášní, pokory i slabostí.

Bernd Arnold, Moc a rituál

Leica Gallery Prague, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu

od 16.4. do 31.5.2004