Na úvodu si Waters nechal hodně záležet. Přednesl jeden z nejdelších projevů v češtině, jaký kdy u nás od zahraniční hvězdy zazněl. Věty četl a zápolil s výslovností, nicméně rozumět mu bylo. Když uvítal diváky, řekl, že koncert věnuje Brazilci de Menezesovi, kterého omylem zabili v Londýně kvůli nepodloženému podezření z terorismu, a dále mluvil o boji za pravdu a spravedlnost. Přibyla i píseň, která zmínila právě Jeana Charlese de Menezese.

Album The Wall pak odehrál v doprovodu početné skupiny, vokalistů a dětského sboru, který dodal ono slavné a nezbytné „We dont need no education”. I dětem Waters zvláště poděkoval.

Roger Waters

FOTO: Jan Handrejch, Právo

FOTO: Jan Handrejch, Právo

FOTO: Jan Handrejch, Právo

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Většina přítomných byla z aktuálního provedení kultovní desky z roku 1979 nadšena. Opět se potvrdilo, že jde o umělecké dílo s nadčasovou hodnotou, na hony vzdálené spotřební popové produkci.

Show byla i po výtvarné stránce vyšperkovaná jako málokterý koncert. Na pódiu vyrostla obří zeď, cca 70 metrů dlouhá, kolem ní se vznášely děsivé loutky nebo černé létající prase a nad hlavami diváků prosvištěl i model letadla, který naboural do zdi a zmizel v efektním výbuchu.

Další letouny na videoprojekcích bombardovaly halu symboly komunismu, kapitalismu i islámu a střídaly se s fotografiemi obětí nejrůznějších válek a teroristických útoků.

Koncert sice začal se zpožděním kvůli problémům s dopravou, ale zážitek brzy smazal nervozitu a lidé nakonec odcházeli spokojení, pobrukujíce si slavné melodie Another Brick in the Wall, Hey You, Comfortably Numb či Run Like Hell.

Celkové hodnocení: 95%