Dobře, možná umíte trochu číst. Ale není nad to, učit se nové skoky, nové způsoby čtení. A že jich je.

Pár z nich najdete v Barthesových Mytologiích. Všichni tu knížku znají (nebo o ní mluví, jako by ji znali), i když nedávno vyšlý výbor je jejím prvním oficiálním českým překladem.

Barthes v ní dovedl do praxe starou strukturalistickou myšlenku, že z jediného drobného textu můžete přečíst celý svět, o kterém ten text píše. Rozdíl mezi odstavcem, který právě čtete, a súrou z Koránu totiž není jen v poskládání písmen. Za odstavcem i za súrou jsou dva různé světy, dvě civilizace, dva obrovské mýty.

A nejde jenom o psané texty, podobně se dají číst i obrazy, technika nebo třeba móda. Všechno odkazuje k celku, ten k většímu celku a ten k ještě většímu celku. My přitom o všech těch celcích nemůžeme říct nic kromě toho, že všechny jsou pravdivé. Korán má pravdu skoro stejně jako Salon Práva.

Ale to už jdeme za Barthese. Ten byl při psaní Mytologií těsně po přečtení Marxe a hodně se snažil být marxistou. Mýtus je podle něj hlavně věc buržoazie. My už dneska víme, že mýtus je věc čehokoliv. Každý má své mýty a teprve z nich čte ostatní mýty a jejich texty. Existence mýtu není sama o sobě zavrženíhodná, naopak zřejmě nutná. Možná stačí si ji uvědomovat.

Samo tvrzení o existenci mýtů a snaha něco demytologizovat je mýtem, součástí toho osvícenského mýtu o úplném poznání světa a o existenci pravdy odkrytelné rozumem. Kdybychom to řekli Barthesovi, možná by se šťastně usmál. Potom bychom se s ním začali učit líp číst, pokusili bychom se demytologizovat mytologii existence mýtů, propadli se do sémiotické spirály a nakonec z toho jako z každé důsledné racionální analýzy šťastně zblbli. To ale není důvod si tu knížku nepřečíst. A neučit se.

Roland Barthes: Mytologie, přeložil Josef Fulka, Dokořán 2004, 172 stran, doporučená cena 198 Kč