S českými i slovenskými herci ji nastudoval režisér Peter Mankovecký, který je i autorem hudby. „Byla s ním skvělá spolupráce,“ říká Zuzana Norisová, představitelka Julie, jedné z hlavních postav. „Bohužel už mezi námi není, a to je velmi smutné.“ Peter Mankovecký odešel ze života dobrovolně uprostřed své úspěšné kariéry začátkem letošního května.

U nás málo uváděná komedie Dva páni z Verony (nebo též Dva šlechtici veronští) patří k raným Shakespearovým textům, někdy je označována za jeho vůbec první hru. Stejně jako většina Shakespearových komedií nese v sobě i ona temné stíny – mladá a zamilovaná kráska Julie se v ní vydává do boje za svou lásku, protože její Proteus o ni ztratil zájem.

Je krásné, že Julie bojuje, že se odvážně převlékne za chlapa a jde za svou láskou Zuzana Norisová

„Ona je chudák velmi zamilovaná a přitom její milý se velmi brzy zamiluje do jiné. Je krásné, že Julie bojuje, že se odvážně převlékne za chlapa a jde za svou láskou. Je to velmi romantická duše,“ soudí její představitelka Norisová, která se ve dvojjazyčné inscenaci cítí velmi dobře: „Tuhle inscenaci hraju velmi ráda a těším se na ni i v Praze! Sešla se při ní parádní skvadra lidí, od herců až po dívky-muzikantky na scéně, které úžasně hrají na své nástroje. Mankoveckého hudba k inscenaci je moc krásná,“ říká Norisová. A co střídání obou jazyků, slovenštiny v překladu Ľubomíra Feldeka a češtiny Martina Hilského?

„V téhle hře mluvím převážně „po slovensky“, až v druhé půlce střídám slovenštinu s češtinou, to když hraju Julii v mužském převleku. Je to docela legrace, já totiž i v běžném životě mluvím se Slováky slovensky a s Čechy česky. Prostě přeskakuju z jazyka do jazyka. Žila jsem v Praze třináct let, tak je to pro mne přirozené.“

Se střídáním obou jazyků nemá problémy ani Lukáš Vaculík, který hraje milánského Vévodu: „Rozhodně mi to nevadí. Přišlo by mi naopak zhůvěřilé, kdybychom v ní my Češi mluvili slovensky nebo Slováci česky. Loni jsme inscenaci hráli na Slovensku a tam to nikdo neřešil. Oni češtinu pořád vnímají kontinuálně jako běžnou záležitost. V trafikách prodávají české noviny, v televizi běží české filmy bez dabingu. Čeština je pro ně pořád běžná věc, na rozdíl od toho, jak je slovenština vnímána v Čechách. Doufám, že u nás bude představení fungovat úplně stejně.“

Se Zuzanou Norisovou se Vaculík ve Dvou pánech z Verony potkal po delší pauze. „Dlouho jsme se neviděli. Přijde mi, že jako ženská báječně dospěla. Setkání po letech bylo moc fajn. Zuzka je ohromně pozitivní člověk, má pořád dobrou náladu. Zkrátka milá a vtipná ženská.“

Na sugestivní prostředí Nejvyššího purkrabství Pražského hradu se oba těší. „Pod širým nebem hraju velmi ráda. Je to totiž pokaždé jiné. Když je hodně upršené počasí, tak je to mazec, ale zase je to zajímavá atmosféra, jen chudáci diváci. Většinou je ale publikum skvělé a vydrží až do konce v pláštěnkách. I pro ně je to totiž úplně jiný zážitek než v klasickém divadle,“ říká Norisová, zatímco Vaculík je spíš zvědavý: „Nikdy jsem tam nehrál. Je to jako jít na rande s holkou, kterou jsem nikdy neviděl.“

Pro Norisovou má postava Julie ještě i jiný, ryze soukromý půvab. Toto jméno nese i půlroční dcerka, která se herečce a jejímu partnerovi, herci Ondreji Kovaľovi, narodila letos v únoru. „Když jsme tuhle Shakespearovu komedii zkoušeli, tak jsem otěhotněla. A s mým přítelem, který v ní hraje Valentýna, jsme už na konzervatoři hráli Romea a Julii. Takže když se nám narodila dcerka, bylo jasné, že to bude Julinka.“

Bratislavská produkce Letních shakespearovských slavností připravila pro letošní léto premiérově komedii Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete v nastudování i u nás známé maďarské režisérky, herečky a ředitelky divadla Vígszinház v Budapešti Enikő Eszényi. Tuto česko-slovenskou inscenaci uvidí ale čeští diváci až napřesrok. Mohou se těšit opět na dynamickou inscenaci, v níž živá hudba hraje jednu z dominantních rolí.