Příběhů, v nichž domýšlivý milenec zkouší sílu lásky a výdrž věrnosti své milé je odnepaměti mnoho. Jednou z nejznámějších je "anekdotická lovestory" z Dona Quijota o muži, který přemluvil svého nejlepšího přítele, aby se na zkoušku pokusil svést jeho ženu. John (Cillian Murphy) propadne podobné, nenapravitelné mužské ješitnosti, kterou stojí za to potrestat. Se svou milou Deirdre (Kelly MacDonald) se naoko rozejde, aby vyzkoušel, jestli jej opravdu miluje. Jenže zklamaná dívka si namísto nářků a žadonění najde staršího chlapa, usedlého bankéře Sama (Michael McElhatton), jenž kvůli ní opustí i svou ženu. Jenže... Nic není ani tady tak jednoduché a osudy lidí neutěšeného a násilnického prostředí dublinského předměstí jsou vzájemně složitě propleteny. A to nejenom tím, že se večer scházejí v jedné oblíbené hospodě.

Figurky z Dublinu

Hlavních hrdinů je zde několik, za zmínku stojí třeba zamilovaný řidič autobusu Mick (Brian F O´Byrne), který přijde o místo. Naopak Johnův kamarád Oscar (David Wilmot), zase nemá štěstí v lásce - už si jej nedokáže ani honit, vydrží tři čtvrtě hodiny a nic.

Na rozdíl od sociálních snímků třeba Kena Loache tu nejde o silný osud, o tragédii charakteru, který je těžce zkoušen a bojuje se sociálním předurčením a prostředím. Mluví se tu sice stejně hrubě, sprostě, hospodské hlášky ostentativně znějí z plátna, zatímco dobrá, těkající kamera se snaží kreslit autentickou pouliční scenérii. Kdejakej potrhlej Ir rád chlemtá pivo (nebo kafe s hnědou omáčkou), kleje a má co chvíli pitomý nápady - Jak třeba unést svou bejvalku a donutit jejího kořena, aby vzal káru, skočil do banky a přivezl balík škváry.

Zde se ale mísí různé žánry, chvíli jsme v komedii, chvíli v sociálním dramatu a chvíli v generačním, adrenalinovém bijáku, z něhož zní nadupaná muzika. Ale především jde o figurky a figurkaření, portrétu dublinské čtvrti nechybí rozmanitost postav odkoukaných z reality nebo z lidové hospody. Celé to rámuje televizní produkční a nadšenec Ben (Tom O´Sullivan), který chce natočit pravdivý dokument a odhalit podstatu této společnosti.

Všudypřítomné drobné násilí

Lidé zde žijí podle logiky všudypřítomného násilí, kde akce vyvolává reakci a kde člověk přijme ránu, aby ji hned uštědřil jinému. Tyhle sociální rovnice o mezilidských vztazích sugerují pocit, že člověk je "bestie". A je jako v tom Zolovi předurčován prostředím anebo samotným autorem, který je posedlý živočichopisem. Z určitého pohledu je svět jedno velké hnojiště, jak říká průvodce po odvrácené straně společnosti polda Jerry (u nás známý Colm Meaney), kde bují skryté obsese a zločiny. Naštěstí film si na to prvoplánově nehraje, nepředstírá mravní povýšenost ani nebrnká na sociální sentiment.

Jde nakonec o pochopení a soucit s tím tvorem - lidským plemenem, které je příliš slabé na to, aby mohlo žít v poklidu a bezpečí. Neštěstí, frustrace, strach, marné toužení po lásce tu spouští agresivitu, zášť, která se někdy udrží v domácím kruhu a někdy přeroste v pořádné zlo. Někdy jde jen o poškrábaná záda, vyražené zuby, jindy o to, že snoubenec Lehiff (Colin Farrell) vyláká ze své nastávající Sally (Shirley Henderson) prašule, přiváže ji k posteli a vykaká se jí na břicho a nechá celé nadělení ležet a tlít, než nebohou chudinku najdou.

A to ještě ve filmu chodí režisérův Deux ex machina, který se stará o "spravedlnost". Malý harant (Taylor Molloy) jezdí na kole a baví se tím, že hází kameny do skla projíždějících aut. On spustí řád událostí, je na jejich začátku i konci. Z jistého hlediska lze tento film brát i jako sympatické uličnictví, stejně jako vám sousedův kluk rozbije okno nebo poškrábne bůrem novou karosérii, někdy vám tak nechtěně připomene, v jakém to světě žijeme.

Intermission , Irsko, Velká Británie (2003), 105 min.

Režie: John Crowley, scénář: Mark OŤRowe, kamera: Ryszard Lenczewski, hudba: John Murphy, Producent: Neil Jordan, Alan Moloney

Hrají: Colin Farrell, Tom Farrelly, Colin Meaney, Shirley Henderson