Pražské Národní divadlo uzavřelo v minulých dnech smlouvu s Teatro di Roma o dlouhodobé spolupráci. Jakou jste v tom jakožto česká herečka žijící v Římě hrála roli?

Podnět ke spolupráci vzešel od ředitele pražského Národního divadla Daniela Dvořáka před půldruhým rokem. Právě proto, že jsem herečka žijící a hrající v Římě dlouhá léta, ujala jsem se zprostředkování kontaktu s Giorgiem Albertazzim, vedoucí uměleckou osobností Teatro di Roma - Teatro Argentina, které má v Římě postavení odpovídající Národnímu divadlu.

Albertazzi je dnes nejvýznamnějším italským hercem a navíc má velký vztah k českému umění. Režíroval film Andělé moci, který vznikl podle hry Pavla Kohouta Marie bojuje s anděly, v němž jsem hrála hlavní postavu a získala za ni ocenění v Itálii i ve Francii. V roce 1991 jsme spolu účinkovali ve scénickém přepisu Havlových Dopisů Olze. To vše způsobilo, že Albertazzi je velmi nakloněn kulturní výměně obou divadel.

V čem je podle vás tato spolupráce cenná?

Především si myslím, že je to vůbec první spolupráce mezi italským a českým divadlem a to taková, která se neomezí jen na výměnu jednoho divadelního představení, ale znamená začátek trvalé spolupráce obou scén, která může přinést mnoho cenného pro obě strany.

V příštím roce by měla přinést i nastudování hry Alberta Bassettiho Prodavači duší v italské i pražské verzi a společné uvedení obou verzí v jednom večeru v Praze i Římě. V italské inscenaci hrajete hlavní roli. Nezahrála byste si ji i v češtině?

Určitě by to bylo zajímavé a už o tom s šéfem činohry ND Michalem Dočekalem jednáme. Pokud to dovolí provozní okolnosti, ráda bych se o to pokusila, i když to je samozřejmě pro herečku velmi náročný úkol. Už jen proto, aby se jí obě jazykové i inscenační verze nemíchaly dohromady. Ale k Bassettiho hře mám velmi blízký vztah, její myšlenka, že divadlo nesmí zemřít, ale musí žít, je i mým životním tématem.

Jste jediná evropská herečka, která hraje současně v němčině, italštině, francouzštině i češtině. V které z nich hrajete nejraději? Jak se jazyk promítá do hereckých prostředků?

Nemohu říci, že bych upřednostňovala jeden jazyk proti ostatním. Dnes už ve všech těchto řečech nejen hraju, ale i myslím, takže někdy ani nevnímám, ve které z nich právě jednám. Každý jazyk ale sugeruje jiný herecký projev, němčina je velmi přesná, italština temperamentnější, čeština zase měkčí a citovější. Ale hlavně - každá řeč má jinou hudebnost, jinou kadenci věty a dokud toto neovládáte, zůstanete v jazyce cizincem.

Kromě činohry se věnujete i tanci a dosáhla jste v této oblasti vysoké profesionality. Co chystáte nového?

Tanec je moje celoživotní vášeň a až se podruhé narodím, tak asi budu už jen tančit. Setkala jsem se s báječnou choreografkou Patrizií Cerroni, která vede soubor Danzatori scalzi (Bosí tanečníci). Společně připravujeme taneční představení, v němž já ztělesním postavu královny Alžběty a Cerroni Marii Stuartovnu. Scénář píše dramatik Alberto Bassetti, autor Prodavače duší.

Alžběta je postava, která mě odjakživa velmi přitahuje. Kromě tohoto projektu samozřejmě pokračuji ve zvládání tajů argentinského tanga. To je věda, filozofie, vášeň na celý život.