Dimitrij na námět z ruské historie představuje typ velké opery s početnými sbory a náročnými pěveckými party. Inscenační tým Státní opery Praha zdůvodňuje opomíjení Dimitrije právě jeho interpretační náročností.

V titulní roli se představí Leo Marian Vodička a Peter Svensson. "Dimitrij patří k nejtěžším rolím v české operní literatuře. Je to jako kdybyste zpívali dva Dalibory v jednom večeru," řekl na tiskové konferenci Vodička, který se s touto rolí potkává již potřetí.

Režisér Michael Tarant pojal Dimitrije klasicky jako velké drama. "Neduní však prázdným patosem, ale je v něm vroucí, intimní rovina, hledání pravdy a lidského údělu uprostřed rozbouřených dějin," řekl o Dvořákově opeře režisér.

Dirigent František Preisler vycházel ve své úpravě ze všech tří známých verzí opery, přičemž na scénu vrátil Dvořákovu původní verzi závěru se smrtí Xenie. Preisler oceňuje na opeře spojení monumentálních sborových scén s citově vypjatými niternými áriemi a duety. Podle něho i Taranta jde o geniální dílo, které na česká i světová jeviště patří.

Dimitrij se naposledy hrál v pražském Národním divadle v letech 1963 - 66. Zatím poslední nastudování uvedla ostravská opera v roce 1997. V únoru 1989 uvedl koncertně původní verzi opery v pražském Rudolfinu německý dirigent Gerd Albrecht, který s Českou filharmonií a s Vodičkou v titulní roli také pořídil nahrávku.

Dvořák v dopisech

Posledními svazky, devátým a desátým dílem, dokončilo v těchto dnech vydavatelství Editio Bärenreiter rozsáhlý projekt vydání korespondence velkého skladatele.

První svazek vyšel ještě za minulého režimu v roce 1987. Tým kolem Milana Kuny to neměl lehké, jenom dát dohromady celou skladatelovu korespondenci bylo nadlidským úkolem, v některých momentech přímo detektivním pátráním.

Knihy vycházely chronologicky od první k desáté a chronologické bylo i řazení materiálů. Závěrečné dva díly se zaměřují na poslední léta Dvořákova života.

"Ti, kteří považovali Dvořáka za jednoduchého až naivního člověka, musí radikálně názor změnit," říká Kuna. " Dvořák byl člověk s velkým sociálním cítěním, hluboce věřící, miloval svou rodinu. Nesnášel poklonkování, záludnosti, byl českým vlastencem."

Editoři upozorňují i na kuriozity, které do knih zahrnuli: hlášení pražské policie o Dvořákovi či na korespondenci Dvořáka s Gustavem Mahlerem o uvedení Rusalky ve Vídni, kterého se již Dvořáka nedožil.