Sedmnáct představení letošního Ostravaru vařilo opravdu usilovně, při nejlepší vůli nešlo stihnout všechno. Sedm inscenací činohry Národního divadla moravskoslezského potvrdilo, že zdejší dramaturgie sází na klasiku v tradičním (Hamlet režiséra Juraje Deáka) i odvážnějším (Život je sen režiséra Petra Mančala) provedení, Marivauxovu Hru lásky a náhody proměnil režisér Lipus v hravou a radostnou záležitost, poradil si i s Turriniho tezovitým Klasikem v pornoshopu.

Bezručovci umí

Divadlu Petra Bezruče se pod uměleckým šéfováním režiséra Janusze Klimszi daří velmi dobře. Tři dramaturgické objevy: hrabalovsko -smočkovský Výmlat, rollingstoneovské generační ohlédnutí Ústa Micka Jaggera, monolog mladé vražedkyně Jordan, potvrzené kvalitními inscenacemi, plus nedotažený pokus o Švejka a Fedotovova režie Idiota je víc než pozoruhodná řada. Klimszovy režie v DPB (Ústa, Švejk, Jordan) doplnila inscenace Fraserovy hry Neidentifikovatelné lidské ostatky v Divadle Aréna, kontaktní výpověď o světě bez lásky.

Ostravar se stal tak trochu festivalem Janusze Klimszi, zvláště když k režiím připočteme i jeho herecký výkon v postavě děda Jana v Ústech Micka Jaggera.

Nejpůsobivější inscenace umocnily výkony herců

Dva nejsilnější zážitky: Psí srdce režiséra Fedotova v přesném a bulgakovovsky dokonalém podání herců Arény a poetická, loutkářsky i muzikantsky hravá pohádka O rybáři a rybce v Divadle loutek.

Do Ostravy se jezdí za výbornými herci a letos bylo co obdivovat - Michala Čapku, Pavla a Marka Cisovského v Psím srdci, Dušana Škubala v Neidentifikovatelných ostatcích, Zdeňka Ratajského a Vladimíra Poláka v Hře lásky a náhody, Tomáše Jirmana a Alexandru Gasnárkovou v Klasikovi ... A ještě jedno zažijete jen na Ostravaru: zaujatou atmosféru diskusí, na kterých herci i režiséři jsou dychtiví naslouchat. Divadlo je koneckonců vždycky především setkáním.