Z jeho břitkého, a přitom nádherně naivizujícího pojetí českého rytířstva dávných věků, kdy jedni volili ještě odění kožešinové a druzí již módní kostýmy hradů a dvorců doby řekněme předposledního Přemyslovce Václava II., stojí za pozornost nabídnutý inscenační klíč, totiž věta: "Šibalové jsou v Čechách buď před hradem, nebo již na něm."

Sólo pro pannu Bernáškovou

Pořád se snažím odpovědět na otázku, čím to je, že ostravské Národní divadlo je jediným z našich českých tří, kde to inscenačně šlape jako na drátkách. Hadrián je argumentem výmluvným nad jiné. Klemens stvořil komedii, na které se pobaví nejširší divácká obec.

Hadrián z Římsů, příběh postavený na vědomých i nevědomých záměnách postav, na pitomosti rytířů, žoldnéřů, sluhů, podvodníků i jejich družek, navazuje v ND na linii opravdu výborných komedií (od Lucerny a Rychlých fréz až po Skapinova šibalství). Pro komediální cit ostravských režisérů je navíc k dispozici rota výborných herců.

Komedii umí všichni!

Potvrzením ostravských hereckých objevů, a chválabohu také pro jadrné komedie, jsou hřmotný Jiří Sedláček (Srpoš) a minuciózním mimickým i gestčním detailem vládnoucí Jan Hájek (Hadrián). Jeho neduživý rytíř je dozajista oním ňoumou, kterému hrad neunikne, zvláště v náručí Jenovefy (Marie Logojdová).

Suverénně si v Ostravě počínala posila z Opavy, totiž Petr Houska (Soběbor) v roli strojitele úkladů, jak se jen u nás může ukázat - pozitivních. A určitě se v inscenaci neztrácejí ani František Večeřa (Jehoň), Zdeněk Kašpar (Rytíř Světislav), a zejména Petr Buchta (Lepohlav). Neztrácejí se také proto, že na scéně a v kostýmech Marty Roszkopfové a za zády s muzikou Vladimíra Georgieva se jim nedobře hrát nemůže.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava v DAD - Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů. Režie Václav Klemens, dramaturgie Marek Pivovar, scéna a kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Vladimír Georgiev, šermířské a bitevní scény Marek Tichý-Cid.