Splnila jste si nahráním alba sen?

Splnění snu to do jisté míry je, to ano. Nikdy jsem si ale nemyslela, že se skutečně naplní. Když jsem se začala věnovat herectví, nepředstavovala jsem si, že se někdy vrátím ke skládání a zpívání. Ta deska je pro mě tedy spíš Návrat – k sobě, do sebe, ke svým kořenům. Jsem v těch písničkách sama za sebe, ne za roli, kterou hraji.

Jak jste s hudbou vyrůstala?

Zpívala jsem v několika kapelách – folkových, country i folk -rockových. Vždycky jsem byla ráda, když jsme hráli a zpívali něco vlastního. Návrat ke kořenům představuje mé album i proto, že na něm jsou původní písničky.

Zpívat jste ale nikdy nepřestala. Účinkovala jste například v mnoha muzikálech...

Dělat vlastní písničky a zpívat v muzikálech je velký rozdíl. Nepřestala jsem s příchodem muzikálů samozřejmě zpívat, ale zpívala jsem písničky někoho jiného.

Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohla nahrát vlastní album?

Jako každá malá holka, která ráda zpívá, jsem snila o tom, že budu zpěvačkou. Později na vysoké škole, když jsem zpívala s různými kapelami, jsem pomýšlela na sólovou dráhu. Protože jsem také ráda tancovala, rozhodla jsem se zkusit štěstí na JAMU.

Jana Vaculíková: Návraty

Jana Vaculíková: Návraty

FOTO: archív J. Vaculíkové

Tříoborová kombinace herectví – tanec – zpěv byla pro mě jako stvořená, protože herectví ve mně bylo skryté už od malinka, jen jsem si v něm tolik nevěřila. Už tenkrát mi ale spousta lidí říkala, že bych se měla věnovat činohře.

Divadlo a muzikály mě asi na patnáct let úplně pohltily. Práce přibývalo, přišla rodina a dcera a na víc nebyl čas. Své písničky jsem hrávala s kytarou dcerce a přátelům a stále více jsem dostávala otázku, proč nevydám vlastní CD? Asi bych se k tomu nikdy nerozhoupala nebýt mého muže, který jednou přišel a řekl: Tak už to konečně udělej!

Kdy jste napsala své první písničky?

Ty úplně první už v jedenácti letech. Opravdové písně asi v šestnácti, v době puberty. Byly to samozřejmě písničky o lásce, o vztazích. To téma mi ostatně zůstalo dodnes, vztahy jsou pro mě gró života a je to znát i v textech na albu Návraty.

Myslím si, že jsem se v nich hodně otevřela. Je v nich spousta témat a příběhů, které jsem v sobě nosila a potřebovala je nějak ventilovat. Písňový text se ukázal být nejlepší možnou cestou. Je to pro mě očista.

Na desce ale nejsou jen písničky, které jste napsala vy…

Máte pravdu, asi čtyři jsou od jiných autorů. Líbila se mi jejich melodie i texty, které se mnou rezonovaly. Nebyly to však pro mě úplně nové skladby. Před patnácti lety jsme v Brně připravovali muzikálový projekt Kamenné růže. Nakonec z něho sešlo a ten příběh vyšel pouze v podobě pohádkové knížky.

Některé písničky mi ale přišly i po letech tak krásné, že jsem poprosila jejich autory Pavla Jiráska a Jardu Kopeckého, jestli bych je mohla použít na své album. Pavel mi odpověděl jedinou větou: Jani, hlavně je udělejte hezky. Byla jsem moc ráda, že mi dal plnou důvěru. Jeho písně mají nádhernou melodiku. Upravovala jsem pouze texty. My jsme je vlastně v úplném počátku tvořili všichni tři. Kluci hráli a já jsem zkoušela broukat melodie.

Píšete texty jenom o vztazích?

Píšu o vztazích a duchovních věcech. Říkám o sobě, že jsem věřící člověk, ale netvrdím, že jsem ortodoxně věřící. Není pro mě důležité chodit do kostela. Věřím však v boha, nebo chcete-li v nejvyšší energii, nejvyšší dobro.

Obal vašeho alba je černobílý. Má to pro vás nějakou symboliku?

Spojení černé a bílé má fluidum a přijde mi čistší a estetické. Barevné fotografie jsou příliš realistické a chybí jim atmosféra. Černobílá fotografie jako by víc přenášela náladu toho okamžiku. Tak to alespoň cítím já.

Album jste natočila se skvělými studiovými hráči a známými muzikanty. Jak jste se k nim dostala?

To vše díky producentovi a mistru zvuku Michalu Pekárkovi, kterého jsem oslovila, aby album produkoval. Znám se s ním už léta a věřím mu. On zase věří muzikantům, se kterými pracoval už na mnoha projektech. Byla to dobrá volba. Jsou to všechno skvělí kluci a vdechli těm písničkám úplně nový život.

Budete k novému albu koncertovat?

Při skládání písní jsem o tom příliš nepřemýšlela, neboť jsem je skládala pro sebe a ani jsem nevěděla, jestli je vydám. Ale už tehdy mě přitahovalo natočení videoklipu. Jsem herečka, a když píšu text, hned ho vidím v obrazech. V tomto ohledu jsem se ale už realizovala, první videoklip k písni Básnířka jsem natočila a bude zveřejněn během několika týdnů. Do konce prázdnin bychom ještě chtěli natočit klip k písničce Návraty.

A co bude dál?

Po vydání desky jsem zatím měla dva koncerty spojené se křtem. V Bzenci, kde jsem se narodila, a v Praze. V Bzenci křtila má první učitelka zpěvu Miluška Jurečková a v Praze Irenka Budwaiserová. Původně jsem v Praze chtěla kmotry tři, jako tři sudičky. Hanku Zagorovou, Irenku Budweiserovou a Pavlínu Jíšovou.

Tyto tři zpěvačky mě na mé cestě ve zpívání hodně ovlivnily. Ale ukázalo se, že Hanička má ve stejném termínu jiný závazek, a tak myšlenka tří sudiček padla. Takže tímto děkuji Irence, že mohla přijet a album pokřtít. Jelikož mám na oba koncerty, stejně jako na album velmi pozitivní ohlasy, přemýšlím, jak ve vystupování pokračovat. Koncerty mají také trošku jinou atmosféru.

Na albu zpívám civilnějším, spíše vyprávěcím způsobem, aby bylo příjemné k poslechu širokému okruhu posluchačů. Na koncertech se můžu odvázat a zpívat víc naplno.