Každopádně je držitelem deseti Grammy a osobností, která významně zasáhla do mnoha žánrů. V šedesátých letech začal jako jazzový kytarista, stále více se ale věnoval soulu a funky a prorazil jako vokalista. S albem Breezin' (1976) si ho našlo úplně nové publikum, hladce plynoucí zpívané funky se stalo velmi populárním a přišla i spolupráce se Steviem Wonderem (Another Star z alba Songs in the Key of Life).

Vydal další úspěšné album, Weekend in L.A. (1978), a na začátku osmdesátých let neskrývaně popové Give Me The Night se stejnojmenným hitem, produkovaným spolupracovníkem samotného Michaela Jacksona Quincy Jonesem.

Nové album Inspiration: A Tribute to Nat King Cole představuje pravý opak. Benson se v roce 2013 rozhodnul oživit bigbandovou éru a složil poctu Coleovi, americké hudební legendě. Podobně jako Benson i Cole chtěl být jazzovým instrumentalistou, ale postupně se stal popovou hvězdou, jen o pár desítek let dříve.

Vládne swing a latina

Benson si s láskou zazpíval skladby tak stařičké, že si jen málokdo může pamatovat jejich první verze – třeba kouzelnou a vláčnou Unforgettable (hostuje Wynton Marsalis), Walking My Baby Back Home, Route 66, When I Fall in Love (hostuje Idina Menzel), Mona Lisa nebo Smile (hostuje Till Brönner).

Aranže pro big band se ani v nejmenším nesnaží o moderní zvuk. Jak říká název, má to být tribute, pocta osobnosti, která už do naší doby příliš nezapadá. Některé balady jsou snad pro mladší posluchače až příliš těžkopádné, ale tam, kde vládne swing nebo latina, nezbývá než smeknout klobouk. Roztomilá deska ze staré školy.

Celkové hodnocení: 75 %