Fischer byl po únoru 1948 kvůli svému původu, odbojové činnosti za války i svým názorům nucen vykonávat dělnická povolání. Byl spřízněn s textařem Ivo Fischerem, hudebním skladatelem Janem Fischerem či spisovatelkou Danielou Fischerovou.

Václav Fischer se narodil 6. února 1926 v Praze. Od roku 1943 byl členem odbojové skupiny Zpravodajská brigáda, orientované na Londýn. Brzy po válce byl za svou odbojovou činnost vyznamenán, ale po roce 1948 za ni byl trestán. V roce 1945 vstoupil do KSČ, po únoru 1948 však ze strany vystoupil.

Studoval na Filozofické fakultě UK, v lednu 1949 ale byl vyloučen a začal pracovat jako dělník. V říjnu 1949 nastoupil prezenční službu a po několika týdnech byl převelen k útvaru PTP (pracovně technický prapor), kde sloužil dva roky. Později se živil jako správce stadiónu, učitel tělesné výchovy, v letech 1957 až 1970 pracoval jako horník a tavič v Kovohutích Mníšek. Po roce 1968 byl označen za kontrarevolucionáře a v roce 1970 zbaven možnosti pracovat manuálně a od té doby se ve svobodném povolání věnoval psaní.

Popová 60. léta

V 60. letech byly základem jeho tvorby texty k populární hudbě. Spolupracoval s Milanem Chladilem, Karlem Hálou, Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou, Yvettou Simonovou, Marií Rottrovou, Jaromírem Mayerem, Hanou Zagorovou, Jitkou Zelenkovou, Jiřím Kornem, Olympikem a dalšími. Jeho poezie pro děti zahrnuje 22 knižních titulů ilustrovaných předními českými výtvarníky, například Radkem Pilařem, Karlem Frantou či Milošem Nollem.

Od roku 1975 bylo hlavním těžištěm Fischerovy tvorby psaní textů pro pěvecké sbory. Spolupracoval s mnoha sbory z celé republiky, jeho cykly se hrají i v zahraničí. Této tvůrčí činnosti se věnoval až do pozdního věku. Dlouhodobě spolupracoval s hudebním vysíláním pro děti a mládež Českého rozhlasu v Praze a s Českou televizí.