"Nebyla to nutnost," vyjádřil se ke svému kroku. "Chtěl jsem jen získat klid na práci. Album, které vydávám, boří hranice hudby. Sotva ho někam zařadíte bez omezení. Od konce března jsem na americkém turné, kde budu naposledy hrát staré písničky. Pak už se soustředím pouze na budoucnost," řekl Prince.

Hudba, film a internet

Prince, míšenec narozený v roce 1958 jako Prince Roger Nelson, měl hudební vzor v rodičích. Matka i otec se pohybovali v jazzových skupinách, on začal u klavíru už v sedmi letech. Po postpubertálních zastávkách ve skupinách Grand Central a Champagne podepsal první nahrávací smlouvu.

Že bude výstřední a tvrdohlavý ukázala skutečnost, že si už tenkrát vymohl vlastní produkci. Debutoval v roce 1978 kolekcí For You a postaral se o všechny vokály, texty i nástroje na desce, jako v budoucnu ještě častokrát. S dalším albem se dostal přes hranici miliónu prodaných kusů. Později dal dohromady kapelu Revolution, s níž ve dvaaosmdesátém roce vydal megaúspěšné dvojalbum 1999, a soustředil se i na hudbu k filmu. Soundtracku k biografickému Purple Rain (1984) se prodalo před dvacet miliónů.

Ve svých písních umí spojovat mnohé hudební styly. Vychází z černošské hudby, lásky k jazzu, přidává bigbít, funky, soul a rád si hraje s nejroztodivnějšími hudebními nástroji. Jeho pracovitost přinesla světu v osmdesátých a devadesátých letech řadu pozoruhodných a pestrých desek.

Hudební stavitel

Americký hudební tisk o novince Musicology tvrdí, že je to jeho nejlepší nahrávka, skutečnost je ale spíš taková, že je velmi "černá". Jejím základním platidlem je funky, k tomu svižně swinguje, kapela je velmi rytmická a pokud lze cosi označit jako třpytku sbírky, pak rozhodně aranže písní.

Prince je hlava pomazaná, skladatel - génius. Stavby písní na desce jsou odzbrojující: velmi přehledné, přitom se v nich v každé chvíli mnoho děje a muzikantská erudice principála i jeho hostů je velmi čitelná. Na oltář tepajícího funky zvuku dává Prince i svůj zpěv. Nevytahuje se s ním, byť je velmi osobitý. Slova polyká, přidržuje jejich rezonanci a nechává hrát hudbu.

Poslech vyšperkované What Do U Want Me 2 Do? či živoucí singlové Musicology přináší pocit, že jeho rukopis je nakažlivě dravý a v celosvětovém kontextu nebývale zdravý. A hravý. "Umění a hudba, které dělám, jdou od srdce," dodává.

Problémem alba je podsouvaný pocit, že Prince vymyslel a nahrál cosi progresívního a neohraničitelného. Jednotlivé hudební vlivy jsou dobře čitelné a nechat se obalamutit proklamací, že neznají hranic, by znamenalo sednout mu na lep. Princovo album je výtečně ošetřené, ale ne hudebně progresívní (spojuje věci dávno objevené) či snad éterické.

Prince: Musicology
Sony Music/Bonton, 47:49