Jak jste se dali dohromady s Robertem Drewem, D.A. Pennebakerem a Albertem Mayslesem? Jak vzniklo hnutí Direct cinema?

Drew měl nápad natočit Kennedyho kampaň ve Wisconsinu a podařilo se mu získat prostředky od televize i povolení, abychom s Kennedym byli dnem i nocí. Mě Drew oslovil, stal jsem se viceprezidentem pro film v jeho společnosti, s Pennebakerem jsme sdíleli kanceláři, Mayslese si přivedl Pannebaker jako svého asistenta. Ale filmovali jsme společně, všichni dělali všechno, byli jsme filmaři - novináři.

Vy jste tehdy přispěli k upravení tehdejších filmových kamer, staly se mnohem lehčí. Také jste dosáhl synchronního záznamu zvuku a obrazu.

Primárky jsme točili ještě se starým zařízením. Ale ke konci roku 1961 jsem točil reklamu na nové hodinky Bulowa. Napadlo mě tehdy spojit kabelem kameru se magnetofonem, souběžné nahrávání se aktivovalo elektronickým pulsem. Napadlo mě to u katedrály Sv. Patricka v New Yorku. Byl jsem fyzik.

Direct Cinema bylo podobné jako evropské hnutí Cinéma Verité. Myslíte si, že tohle hnutí usilovalo o to, jak ve filmu zobrazit pravdu?

U zrodu stál Drew, novinář, který dělal fotoeseje. Chtěl točit film, aby měl divák z něj pocit, jaké to je být tam na místě. Já jsem fyzik a vím, co má představovat objektivitu. Ale dosud nikdo nevynalezl, co to je objektivní filmování nebo absolutní pravda v kinematografii. Všechno filmování je zákonitě subjektivní. Co to je pravda? Kdy je člověk sám sebou? Jakmile před někoho postavíte kameru, samozřejmě se začne chovat jinak, než kdyby před ním žádný filmař nebyl. Nedávno za mnou přišel televizní štáb, aby mě natočil do filmu. Přišlo osm chlapů, přinesli si sebou stojany, světla, najednou jsem měl před očima obrovský mikrofon. Nic jsem proti světlům neviděl. A teď se máte přirozeně chovat!

Vy jste používali i skrytou kameru? Vnikali jste do soukromí lidí? Jak rozhodnout, co ještě točit a co už ne? Kdy už je filmař pouhým voyeurem?

Při natáčení Primárek jsem používal malou kameru. Tak jsem zachytil, jak Humphrey usnul v autě. Oni vůbec netušili, že točím, jinak by nikdy přede mnou neusnul.. Ale být všude, vytvořit a zachytit spontaneitu je velmi obtížné. Možná to jsem se naučil od Flahertyho, který razil ideu, že do hledáčku kamery se díváte především proto, abyste zkoumal realitu. Točíte, aniž předem víte, co to bude. Teprve během filmu to objevujete.

Dnes natáčíte na DV. Je obraz z videa pravdivější než filmový obraz? Je bližší skutečnosti?

Není to jiné. Navíc pracovat s DV je úžasné, já už bych se ani k filmům nevrátil, protože taková práce je plná obtíží a je finančně náročná. Stále běháte prosit někde o peníze a když už poté natáčíte, je to značně nešikovné.

Ale s videokamerou je to jiné. Já třeba musím filmovat každý týden, abych nevyšel ze cviku. Je to trochu, jako když jsem jako dítě cvičil na flétnu.

Byl jste politicky zamilován do komunismu...

Já jsem nebyl dobrý komunista, nikdy mi to moc nešlo. Nelíbily se mi davové manipulace, stejně jako nemám rád manipulaci ani ve filmu. Ze svého politického poblouznění jsem se brzy probudil. Nikdy jsem žádný "komunistický" a propagandistický film neudělal.

Zato jste natočil film o setkání policejních šéfů na Havaji.

(Smích) To bylo dobrý. Byl jsem požádán veřejnou televizí, abych jako jeden ze šesti televizních filmařů točil o Americe roku 1967. Výsledný film měl trvat méně než 20 minut a musel začínat záběrem z Kapitolu ve Washingtonu. Jinak jsme měli úplnou svobodu. Kamarád pracoval pro časopis Time a jel na Havaj, aby udělal reportáž ze setkání 1500 policejních šéfů a jejich manželek. Vzal mě sebou a já jsem na Waikiki  natočil film, vlastně šlo o jakési varování pro mladé revolucionáře roku, aby viděli, jak je policie připravená na nadcházející rok 1968. Mluví se o tom, jaké mají všechny možné zbraně, jak si prodávají pistole, o nových metodách, jak zmlátit dav revolucionářů. Policisti jej viděli a schválili jej. Vůbec jim nedošla ta ironie. Pochopili ji, až když na to chodili do kina mladí diváci a mohli se potrhat smíchy.

Dnes pracujete a filmujete společně s vaší družkou. Jak mohou dva lidé spolu filmovat?

Jednoduše, máte dvě oči. Oba točíme s kamerami, jedním okem se dívám do hledáčku a druhým po Valérii, abych věděl, co ona dělá, co zrovna točí. A takhle potichu se domlouváme. Je to intimní, je to zvláštní a tajemné, jako každý vztah. Proč si zrovna s tímhle člověkem rozumíte, proč zrovna toho milujete? Tomu nikdo nerozumí, ale funguje to.

Městy, kde se Jeden svět představí, jsou České Budějovice, Hradec Králové, Kutná Hora, Liberec, Olomouc, Ostrava, Opava, Pardubice, Plzeň, Rožnov p. Rad., Teplice, Uherské Hradiště, Ústí nad Labem