Její rafinovanost spočívá v tom, že zachovává písničkovou formu, přitom však klade obrovský důraz na atmosféru jednotlivých kompozic. Ta dosahuje takové intenzity, že melodické linky písní přehlušuje.
Pravda, zejména ve druhé půli alba se Ready Kirken trochu uchýlili ke zvuku The Cure z osmdesátých let. Jenže právě britští romantičtí melancholici disponovali neopakovatelnou, pouze napodobitelnou náladou. Pro kapelu to navíc není dogma a rozhodně se inspirovala v dobré společnosti. Novum je a intenzita sdělnosti textů. Trochu z nich místy trčí průhledný rým, jenže proč ho těžkopádně vyměňovat za upřímnost, kterou přináší

O Krasohledu se zpěvákem Michalem Hrůzou

 

Vaše nová deska má odlišný zvuk od dvou předcházejících. Je více náladotvorná, smyslná, intenzivní. Proč jste se rozhodli odklonit od dosud jednoznačných melodických písniček?

Chtěli jsme zkusit něco jiného. Změnili jsme producenta, spolupracovali jsme s Pavlem Karlíkem, což je producent Lucie a skupiny Wanastovi Vjecy. Změnili jsme studio, točili jsme v Sonu, a protože se nám záměr podařil, považujeme desku Krasohled za určitý zlom v naší kariéře.

Ta ale dosud byla úspěšná, proč jste měli potřebu tak výrazného posunu?

Když cokoli děláte, je to vždycky riskantní, to si uvědomujeme. My jsme ale zestárli a rozhodli jsme se, že to, co v sobě máme, už nebudeme říkat napůl. Chceme otevřít hloubku, kterou v sobě cítíme, dát ji natvrdo a napřímo ven. Přestali jsme z toho mít strach.

Lze tu "hloubku" specifikovat?

Každý ji v sobě má, je jen více či méně zabarikádovaná. Na české hudební scéně není moc lidí, kteří jsou bezvýhradně otevření. Všechny písničky na desce byly napsány podle reálných zážitků a prožitků. Souvisí to s hudbou, která je pocitová, i s texty. Všechno, o čem se na desce zpívá, je pravda.

Nemáte pocit, že čeští posluchači jsou ve stadiu, kdy vnímají pouze prvotní impulsy a pod ně nejsou ochotni jít?

Je to tak, ale nemáme z toho strach. Hloubka, o níž mluvím, je vedlejší důsledek. Na desce zůstaly jednoduché melodie a jednoduché fráze v textu. Hloubkou myslíme i to, že jednoduchým způsobem mluvíme o vážných věcech. Našim fanouškům věříme, každý člověk má nějaký vnitřní život. Deska je vlastně jeden příběh, který má několik kapitol.

Jakých?

Nemohu prozradit všechno, jen namátkou. Titulní písnička Krasohled je o pocitu štěstí, Minusy a plusy jsou o tom, že nám něco protéká mezi prsty a nedá se s tím nic dělat. Písnička Winston Smith je inspirována knihou 1984 od Orwella. Zaujal mě příběh Winstona Smitha a Julie, kteří se měli rádi, ale jejich láska nebyla povolená. Evokovalo mi to můj příběh, prožíval jsem něco podobného.

Jak váš příběh nenaplněné lásky dopadl?

Podobně jako v té knížce: špatně. To je úděl podobných setkání.

Z desky jsou slyšet smyčce, akordeon i piano, nástroje, které ve čtyřčlenné sestavě nemáte. Jak budete skladby realizovat na koncertech?

Poprvé v naší historii začneme využívat předtočené hudební spodky. Tím bychom měli dosáhnout atmosféry, která je na albu. Je také možné, že na některé koncerty přizveme živé muzikanty. Rozhodně to ale nebude stabilní. Na těch předtočených spodcích pracujeme. Hrát s nimi chceme už 6. května v pražském Paláci Akropolis na křtu alba.