Kde se ve vás vzala láska k rocku?

Můj táta je rockový kytarista, hraje v kapele Iron Maiden Revival. Od pěti let jsem s ním jezdila do zkušebny, seděla jsem tam v kytarovém pouzdře, houpala nohama a poslouchala metal. Doma jsme si pouštěli výhradně Kiss, Deep Purple, Iron Maiden, Led Zeppelin a další legendární kapely. Poslouchali jsme je i při jízdě autem, prostě pořád a všude. Rock a metal pro mě znamenají záplavu pozitivní a krásné energie.

Brzy jsem pochopila, že tu soutěž nedělají lidé, které to baví, chtějí něco dokázat a chtějí najít talent

Když mi bylo devět, táta se mě zeptal, jestli se budu věnovat hře na klavír, nebo na kytaru. Bylo to vlastně ultimátum. Rozhodla jsem se pro kytaru a pak jsem ji sedm let studovala v hudebce.

Postupně jsem ale začala tíhnout ke zpěvu, a když jsem v deseti letech viděla DVD Iron Maiden na festivalu Rock In Rio z roku 2001, uvědomila jsem si, že rocková hudba bude hlavní součástí mého života.

Posloucháte i jiné žánry?

Rock je má láska, dětství i mládí. Když si ale projedete můj iPhone, najdete v něm nahrávky od Mozarta, Beethovena, jazz, pop i black metal. Mám v muzice ráda melodie a je mi jedno, jakého jsou žánru. Potřebuju v hudbě cítit duši. Například v současné taneční muzice ji necítím.

Vaše první album Dvojí tvář (2011) však bylo popové, tíhlo ke střednímu proudu a místy i taneční hudbě. Proč?

V roce 2011 jsem se zúčastnila soutěže ČeskoSlovenská SuperStar a podařilo se mi v ní uspět, skončila jsem druhá. V té soutěži strašně rychle vyrostete, ale je to zaplaceno určitou daní. Člověk je k ní vázán smlouvou, která v podstatě odmítá jeho názor i touhu.

Byla jsem dítě, bylo mi sedmnáct. Měla jsem sen i chuť dělat hudbu s profesionály a myslela jsem si, že když jsem do té doby pracovala s amatéry, kteří se ale chovali jako profesionálové, tak práce s absolutními profesionály musí přinést výsledky. Realita ale byla příšerná. Brzy jsem pochopila, že tu soutěž nedělají lidé, které to baví, chtějí něco dokázat a chtějí najít talent. Jediný jejich motiv jsou peníze. Nic jiného.

Snažila jsem se dělat to nejlepší, co v danou chvíli šlo. Ten tlak byl ale velmi silný a postupně mě to začalo semílat. Bohužel to neskončilo soutěží.

Součástí smlouvy bylo vydání prvního alba tak, jak si producenti soutěže a firma budou přát. A hlavně rychle, to bylo také součástí smlouvy.

Stojíte si za tím albem?

Byla to má první deska, byla natočená narychlo a kvůli tomu nebyla úplně podle mých představ.

Řekla jste lidem, kteří vám dali podepsat nevýhodné smlouvy, že s takovým způsobem práce nesouhlasíte?

Zkoušela jsem to několikrát, ale bezvýsledně. Nakonec jsem to musela rozseknout, což se stalo loni. Rozhodla jsem se za každou cenu vyvázat ze smlouvy s vydavatelstvím a jít si vlastní cestou.

Co vás to stálo?

Svoboda není zadarmo, ale nechci o tom mluvit. Nezlobte se. Můžu jen říct, že daň, kterou jsem zaplatila, mě jako člověka nezruinuje.

Pomýšlela jste i na to, že byste s muzikou skončila?

Jednou jsem o tom přemýšlela, dokonce jsem to řekla i nějakým novinám. Chtěla jsem spíš jít zpívat mimo šoubyznys. Vrátila jsem se tehdy ale k poslechu kapel, které mou cestu k hudbě lemovaly, a opět jsem si uvědomila, že jediné, co chci v životě dělat, je muzika a naplno. Navíc jsem dostala do vínku talent, a bylo by rouhání s ním nepracovat. Začala jsem to brát tak, že žiju v období, které mě zoceluje. Rozhodla jsem se neprohrát a znovu bojovat.

Loni v srpnu na Sázavafestu v Benešově jste poprvé vystoupila se svou rockovou kapelou. Cítila jste se už tehdy lépe?

Ještě ne, protože jsem neměla nový repertoár, zpívala jsem coververze a kapela se vlastně teprve vytvářela. Neměla jsem žádné sebevědomí a myslím, že jsem tenkrát na pódiu lhala sama sobě. Teď už je to mnohem lepší. Nahráli jsme album, mám nové rockové písničky, mám je ráda a hudba, kterou teď prezentuju, vychází ze mě a z celé mé kapely.

Podílela jste se na písničkách z nového alba také autorsky?

Napsala jsem hudbu k jedné písni a jsem spoluautorkou dalších dvou. Zatím bych o sobě ale neřekla, že jsem skladatelka. Mnohem důležitější pro mě je, že na tom albu je můj otisk.

Je na něm skladba, která vypráví o tom, co jste dosud v šoubyznysu zažila?

Texty nejsou napsané tak, že jejich obsah člověk pozná na první poslech. V některých je zamyšlení nad tím, co se stalo, a některé písničky jsou o tom, co z toho pro mě plyne. Zpívám například také o tom, že by měl každý člověk vážit, co dělá. Věřím, že po smrti je něco mezi nebem a zemí, kde by nás špatné činy mohly mrzet. Peníze, barák ani auto si tam nevezmeme, nikdo si tam neodnese nic, za co třeba na tomhle světě tolik bojoval a kvůli čemu ubližoval jiným lidem.

Opravdu tomu věříte?

Věřím. Jsem přesvědčena, že existuje reinkarnace, zajímá mě esoterika, ale i konspirační teorie, iluminátství a podobně. Nebudu však nikoho přesvědčovat o tom, že mám pravdu a že to tak určitě je.