Hlavní obsah

Gabriela Gunčíková: Daň, kterou jsem zaplatila, mě jako člověka nezruinuje

Právo, Jaroslav Špulák

Právě teď dvacetiletá zpěvačka Gabriela Gunčíková jde dál. Snad už má za sebou období, kdy se musela podrobovat diktátu českého hudebního průmyslu. Nyní vydala nové album, nazvala je příznačně Celkem jiná a nahrála na ně písničky, které odpovídají jejímu rockovému zaměření. Nadto zůstává optimistkou.

Foto: Lewron Music Center

Zpěvačka Gabriela Gunčíková

Článek

Kde se ve vás vzala láska k rocku?

Můj táta je rockový kytarista, hraje v kapele Iron Maiden Revival. Od pěti let jsem s ním jezdila do zkušebny, seděla jsem tam v kytarovém pouzdře, houpala nohama a poslouchala metal. Doma jsme si pouštěli výhradně Kiss, Deep Purple, Iron Maiden, Led Zeppelin a další legendární kapely. Poslouchali jsme je i při jízdě autem, prostě pořád a všude. Rock a metal pro mě znamenají záplavu pozitivní a krásné energie.

Brzy jsem pochopila, že tu soutěž nedělají lidé, které to baví, chtějí něco dokázat a chtějí najít talent

Když mi bylo devět, táta se mě zeptal, jestli se budu věnovat hře na klavír, nebo na kytaru. Bylo to vlastně ultimátum. Rozhodla jsem se pro kytaru a pak jsem ji sedm let studovala v hudebce.

Postupně jsem ale začala tíhnout ke zpěvu, a když jsem v deseti letech viděla DVD Iron Maiden na festivalu Rock In Rio z roku 2001, uvědomila jsem si, že rocková hudba bude hlavní součástí mého života.

Posloucháte i jiné žánry?

Rock je má láska, dětství i mládí. Když si ale projedete můj iPhone, najdete v něm nahrávky od Mozarta, Beethovena, jazz, pop i black metal. Mám v muzice ráda melodie a je mi jedno, jakého jsou žánru. Potřebuju v hudbě cítit duši. Například v současné taneční muzice ji necítím.

Vaše první album Dvojí tvář (2011) však bylo popové, tíhlo ke střednímu proudu a místy i taneční hudbě. Proč?

V roce 2011 jsem se zúčastnila soutěže ČeskoSlovenská SuperStar a podařilo se mi v ní uspět, skončila jsem druhá. V té soutěži strašně rychle vyrostete, ale je to zaplaceno určitou daní. Člověk je k ní vázán smlouvou, která v podstatě odmítá jeho názor i touhu.

Byla jsem dítě, bylo mi sedmnáct. Měla jsem sen i chuť dělat hudbu s profesionály a myslela jsem si, že když jsem do té doby pracovala s amatéry, kteří se ale chovali jako profesionálové, tak práce s absolutními profesionály musí přinést výsledky. Realita ale byla příšerná. Brzy jsem pochopila, že tu soutěž nedělají lidé, které to baví, chtějí něco dokázat a chtějí najít talent. Jediný jejich motiv jsou peníze. Nic jiného.

Snažila jsem se dělat to nejlepší, co v danou chvíli šlo. Ten tlak byl ale velmi silný a postupně mě to začalo semílat. Bohužel to neskončilo soutěží.

Součástí smlouvy bylo vydání prvního alba tak, jak si producenti soutěže a firma budou přát. A hlavně rychle, to bylo také součástí smlouvy.

Stojíte si za tím albem?

Byla to má první deska, byla natočená narychlo a kvůli tomu nebyla úplně podle mých představ.

Řekla jste lidem, kteří vám dali podepsat nevýhodné smlouvy, že s takovým způsobem práce nesouhlasíte?

Zkoušela jsem to několikrát, ale bezvýsledně. Nakonec jsem to musela rozseknout, což se stalo loni. Rozhodla jsem se za každou cenu vyvázat ze smlouvy s vydavatelstvím a jít si vlastní cestou.

Co vás to stálo?

Svoboda není zadarmo, ale nechci o tom mluvit. Nezlobte se. Můžu jen říct, že daň, kterou jsem zaplatila, mě jako člověka nezruinuje.

Pomýšlela jste i na to, že byste s muzikou skončila?

Jednou jsem o tom přemýšlela, dokonce jsem to řekla i nějakým novinám. Chtěla jsem spíš jít zpívat mimo šoubyznys. Vrátila jsem se tehdy ale k poslechu kapel, které mou cestu k hudbě lemovaly, a opět jsem si uvědomila, že jediné, co chci v životě dělat, je muzika a naplno. Navíc jsem dostala do vínku talent, a bylo by rouhání s ním nepracovat. Začala jsem to brát tak, že žiju v období, které mě zoceluje. Rozhodla jsem se neprohrát a znovu bojovat.

Loni v srpnu na Sázavafestu v Benešově jste poprvé vystoupila se svou rockovou kapelou. Cítila jste se už tehdy lépe?

Ještě ne, protože jsem neměla nový repertoár, zpívala jsem coververze a kapela se vlastně teprve vytvářela. Neměla jsem žádné sebevědomí a myslím, že jsem tenkrát na pódiu lhala sama sobě. Teď už je to mnohem lepší. Nahráli jsme album, mám nové rockové písničky, mám je ráda a hudba, kterou teď prezentuju, vychází ze mě a z celé mé kapely.

Podílela jste se na písničkách z nového alba také autorsky?

Napsala jsem hudbu k jedné písni a jsem spoluautorkou dalších dvou. Zatím bych o sobě ale neřekla, že jsem skladatelka. Mnohem důležitější pro mě je, že na tom albu je můj otisk.

Je na něm skladba, která vypráví o tom, co jste dosud v šoubyznysu zažila?

Texty nejsou napsané tak, že jejich obsah člověk pozná na první poslech. V některých je zamyšlení nad tím, co se stalo, a některé písničky jsou o tom, co z toho pro mě plyne. Zpívám například také o tom, že by měl každý člověk vážit, co dělá. Věřím, že po smrti je něco mezi nebem a zemí, kde by nás špatné činy mohly mrzet. Peníze, barák ani auto si tam nevezmeme, nikdo si tam neodnese nic, za co třeba na tomhle světě tolik bojoval a kvůli čemu ubližoval jiným lidem.

Opravdu tomu věříte?

Věřím. Jsem přesvědčena, že existuje reinkarnace, zajímá mě esoterika, ale i konspirační teorie, iluminátství a podobně. Nebudu však nikoho přesvědčovat o tom, že mám pravdu a že to tak určitě je.

Reklama

Výběr článků

Načítám