Točily se party vašich hostů v Bratislavě, nebo spolupráce fungovala spíše přes internet?

Asi tak půl napůl. Zuzka Smatanová má zkušebnu vedle našeho studia, takže pro ni nebyl problém přejít chodbu k nám.

Matěj Ruppert s Lenkou Dusilovou museli přicestovat, za což jim mnohokrát děkujeme. Divokýho Billa i Paľa Haberu jsme řešili na dálku, stejně tak Katku Knechtovou.

Poslali jste jim notové partitury, anebo bylo hostování výhradně na jejich fantazii?

V dnešní době se notové party posílají možná jen dechařům, jinak ne. Dechy se do not zapisovat musí, protože jsou to většinou trojhlasy.

Naše instrumentálka je inspirovaná americkou swingovou hudbou, která má jedno ze svých hnízd právě v Bostonu

Kytaristům stačí akordy, zpěváci většinou nahrávají své části z poslechu. Melodie je předzpívaná v demo verzi, ale je na každém, jak si ji odinterpretuje.

Například Zuzka Smatanová měla v Pískané úplně volnou ruku. V původní verzi se nám ta skladba moc nelíbila, ale ona z toho udělala fantastickou věc.

Pavol Habera, který na desce hostuje v písničce Moře, je v poslední době asi hodně zaneprázdněný. Bylo těžké ho ulovit?

Paľo byl zlatý, když řekl: „Chlapci, teď dva dny nemám co dělat, tak jdu do toho.“ Paradoxně to byla asi nejrychlejší spolupráce ze všech na desce. Do čtyřiadvaceti hodin poslal nahrávku, honorář si nevzal a asi za dva dny odletěl do Ameriky za manželkou. Takže úplně v pohodě.

Jeden recenzent vám takříkajíc vynadal za název skladby Boston, který podle něj s ohledem na nedávné tamější tragické události, kdy byl spáchán atentát při maratónu, vyznívá poněkud nesoucitně…

Velmi nás mrzí, když to lidé spojují. Naše instrumentálka je inspirovaná americkou swingovou hudbou, která má jedno ze svých hnízd právě v Bostonu. To, že tam nedávno zemřeli lidé, je smutná shoda náhod, ale inteligentní člověk si spočítá, že když jsme album nahráli v lednu, tak opravdu nebyl za názvem tohoto songu žádný zlý úmysl.

Novinkou oslavujete své čtvrtstoletí na hudební scéně. Vznikli jste v roce 1988, debut vám ale vyšel až v roce 1997. Proč tak dlouhá prodleva?

V první řadě je třeba si uvědomit, že v té době nebyla možnost digitálního nahrávání doma. Muselo se jít do profi studia, kde se desky točily na pásky a mixovaly se analogově. Na to jsme ale zase neměli peníze, byli jsme studenti. V sedmadevadesátém jsme už pracovali, takže jsme nějaké peníze našetřili, sehnali jsme sponzora a šlo to.

V dnešní době se notové party posílají možná jen dechařům, jinak ne

Když jste kapelu založili, bylo vám kolem patnácti let. Předpokládám, že za těch devět let před první deskou se vaše písničky zejména textově výrazně vyvinuly. Nebo je na vašem debutovém albu nazvaném Do Ska nějaká z dob kapelních začátků?

Je tam písnička Trápny deň, která byla napsaná v devadesátém roce. To nám bylo sedmnáct. Je to jediný text, který přežil první album. Ostatní už tím tvrdým předprvoalbovým sítem neprošly. První písničky byly neuvěřitelně naivní ptákoviny.

O čem například?

To bych raději nerozebíral. Jedna píseň ale nebyla až tak špatná – Ozónový defekt s ekologickou tématikou. Hráli jsme ji na koncertech poměrně dlouho, snad ještě chvíli před vydáním toho alba.

Nezdá se vám, že dělat muziku a vydávat alba je asi jako psát si deníček, do něhož jednou začas nahlédnete a chytáte se za hlavu?

Dalo by se to tak říct. Každá deska je takový zakonzervovaný deník v tom roce. Nápady, které se v určitém roce na album dostanou, by třeba o rok později vůbec neprošly. Ale za hlavu se většinou nechytáme, spíš se naopak divíme, že to není tak špatné, jak jsme si mysleli.