Hlavní obsah

Byl dřív Bramborový den, nebo František Brüstl?

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Některé divadelní události se narodí skoro náhodou. Jednoho aprílového dne mi přišel dopis od Petra Šotnara, bývalého studenta brněnského středoškolského profesora Františka Brüstla. Prý že by se slušelo připomenout jeho nedožité pětasedmdesátiny a zároveň čtvrt století od smrti. A čím jiným než Bramborovým dnem aneb Objevením Ameriky.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

František Brüstl s Chantal Poullain a Bolkem Polívkou v Huse na provázku

Článek

Brüstlova hra v režii Zdeňka Pospíšila zahájila v Divadle na provázku rok 1979. Písničky složila Milena Trnková, aranže a noty k nim domalovali Jan Ryšánek a Petr Osolsobě. Objevily se v něm budoucí hvězdy: Martin Havelka, Mojmír Maděrič, Petr Maláč…

Až ten proletariát…

Šotnar dokonce vyštrachal, že Bramborák má v repertoáru Škeble, divadelní soubor lanškrounského gymnázia v režii Jana Střechy, kantora duchem Brüstlovi příbuzného.

Pozvat je do brněnské Leitnerky, to je klub dodnes s pelem oprýskaných 70. let, bylo pak už cizelérstvím dvouměsíčních příprav a spojení s Brüstlovými generačními souputníky, kterým František pomáhal s úsměvy idiotů procházet úsvitem pražského jara a pak překonávat vyprázdněnost normalizace.

Jako maskota ho s sebou na zájezdy rádi vozili Provázci. On jediný dokázal pacifikovat i nespoutaného „Tygra“ Frantu Kocourka. V 60. letech stál u kolébky Akcí Hugo a Blahoslav. Estébákům pod nosem. Až do chvíle, kdy se XV. sjezd KSČ ausgerechnet potkal s patnáctým Hugem…

Filozofové pořádají pochod k Máchovu pomníku nad Adamovem a přechod Pálavy s průzkumem vinných sklepů dodnes. Jako Čert obcházel s polyfonickou kolední andělskou partou napříč husákovským režimem prosincové štace. Když se později stal inspektorem a byl nucen hlásat nevíru v nepozemšťany, pasoval se na Leninova řidiče s autentickou kšiltovkou „šafjor“ a učil Mikuláše a jeho družinu zpívat: „Až ten proletariát svrhne kapitalistický řád…“

V zimě sněžilo

Podle dnešních ideologů měli lidé tehdy jen trpět, a pokud ne, mají se za co stydět. Jenomže František vším, kvůli čemu s ním lidi byli rádi, stavěl ideologie na hlavu. Potvrzoval i starou známou pravdu, že: „Za komunistů se špatně nežilo. V létě bylo vedro, v zimě sněžilo.“ Narodil se 2. června 1938. Umřel týž den o 50 let později.

Bramborový den hraje Škeble se smyslem pro studentskou recesi a ve hře na objevení Ameriky také pro deklarovaný střet starého s novým, odvážným. Nijak směšně nezní ani to, že se oslovovalo nikoli pane, nýbrž soudruhu učiteli. Vždycky je důležitý úhel pohledu. Brüstla bývalo v každé společnosti plno. Prohrál jen zápas s maniodepresí. Neokázalou slavnost pozdravil s Mezinárodním dnem dětí i Zdeněk Svěrák, neboť František byl v Brně první, kdo na Moravu přivedl věrozvěsta Járu Cimrmana.

Reklama

Výběr článků

Načítám